Negativní dítě

„Mám pětiletého syna a snažím se u něj řešit jeho vlastní negativní pojetí sebe,“ napsala nám do redakce čtenářka Pavla. „Syn se vnímá, že je špatný, že si nezaslouží nic dobrého, dárek, ocenění, pochvalu. Vždy, když ho ocením já či babi, zasekne se a začne reagovat útočně, naštvaně. Říká, že žádné dárky nechce, nebo se například svlékne, lehne si a řekne, že chce onemocnět. Vnímám u něj sklon k sebetrestání. Bohužel, jeho otec je cholerik a vidí hlavně to, co je špatně – synovi obvykle vytýká chyby. Sám je zaměřený negativně, velmi často je naštvaný a syn od něj vše nasává. Snažím se s tím pracovat, říkám synovi, jak věci fungují, povídáme si o hezkých emocích. Ale obávám se, aby to v něm nezpůsobilo větší újmu, aby nevystupoval po pochvale vztekle třeba ve škole. Co dělat, aby uměl ocenění přijmout a mít z toho hezký pocit uvnitř sebe?“