Existuje závislost na internetu, počítačových hrách, mobilech a dalších elektronických médiích? Není to spíše nadsázka, kterou používají rodiče či učitelé, aby postrašili adolescenty vysedávající příliš dlouho před monitorem? S touto otázkou se setkávám velmi často, tématu se v poslední době věnují i různá společenská média. Dozvídáme se přitom však mnohdy zcela protichůdné informace. Bude proto užitečné shrnout, jak to vlastně s těmi známými i méně známými (pro někoho možná dokonce obskurními) závislostmi je.

Asi nejtypičtějším pacientem, se kterým se ve své praxi setkávám, bývá teenager mezi třináctým a šestnáctým rokem. Přichází v doprovodu rodičů, kteří si většinou stěžují na to, že je jejich potomek čím dál uzavřenější a v poslední době i agresivní. To ale nikdy nebýval, byl bezproblémový a rodičům dělal jen radost. Teď se zamyká ve svém pokoji, s nikým nemluví a neustále něco hraje na počítači. Prospěch ve škole se zhoršil a na fotbal už taky nechodí. Rodiče se pokoušeli tuto situaci řešit různě, po dobrém i po zlém. Když mu naposledy násilím zabavili notebook, tak po otci fyzicky vystartoval.

Výjimkou ale není ani vysoce inteligentní firemní analytik kolem třicítky, který je závislý na internetu. V zaměstnání používá samozřejmě ke své práci počítač i internet, jinak to ani nejde. Když ale skončí pracovní doba, je schopen v práci zůstávat až do pozdních nočních hodin a surfovat po internetu, číst zajímavé odkazy, diskuse k odkazům, diskuse k diskusím a doslova hltat nové a nové informace. Úplně ztrácí pojem o čase a někdy si uvědomí, že je v kanceláři, až když už je půlnoc a on od rána nic nejedl. Doma se bojí otevřít notebook, aby ho to zase nevtáhlo, ale velmi často neodolá a pokračuje i tam. Trpí chronickou únavou. Vrcholem byl poslední víkend, kdy surfoval s menšími přestávkami téměř 48 hodin v kuse a zapomněl i na narozeniny své matky.

Chování jako droga

Adiktologie se jakožto věda o závislosti a metodách její léčby začala etablovat zhruba v 50. letech 20. století. Stěžejním tématem výzkumu byl alkoholismus, dalším – i když zprvu okrajovým – tématem pak narkomanie, zejména abúzus kokainu a morfia, protože devastační účinky těchto látek byly dříve značně podceňovány. Moderní adiktologie a psychologie rozšířila pole svého zájmu o závislosti behaviorální, jinými slovy nelátkové.

• Fyziologická neboli látková závislost je charakteristická tím, že předmětem neodolatelné touhy závislého je určitá psychoaktivní látka, tedy droga. Člověk se stává závislým na pocitech libosti spjatých s fyziologickými procesy, které tato látka v našem mozku vyvolává.
• U závislosti behaviorální (nelátkové) lidé projevují prvky závislostního chování v souvislosti s určitými aktivitami. Tyto aktivity, spojené především se vzrušením a zprostředkovaně i pocitem odměny, navozují na neurochemické úrovni stavy libosti srovnatelné se stavy, které byly vyvolány účinky látkových drog.

Neurobiologický výzkum i četné studie dokazují, že látkové a behaviorální závislosti sdílejí mnohem více společných znaků, než se předpokládalo. Návykové látky, podobně jako různé formy specifického chování či smyslové percepce, totiž stimulují v mozku totožný systém odměn.

Tento systém se nazývá dopaminergní a je mu připisována primární role ve vývoji a udržování závislosti. Dopamin je jeden z nejznámějších neurotrasmiterů, lidově se mu říká hormon štěstí a je kromě mnoha dalších funkcí zodpovědný za pocit libosti, který je spjatý např. s konzumací dobrého jídla, se sexem, ale i s dokončením nějakého úkolu.

Dalším společným znakem obou typů závislostí jsou i téměř totožná diagnostická kritéria:

1. pocit cravingu, neodolatelné touhy po návykové látce či činnosti
2. omezení ovládacích schopností v souvislosti s předmětem cravingu
3. snížená schopnost sebekontroly
4. zanedbávání dřívějšího sociálního a zájmového prostředí
5. růst tolerance (k dosažení pocitu odměny potřebuji stále větší množství látky nebo stále více času, který návykové aktivitě věnuji)
6. tělesný či duševní dyskomfort po odnětí látky či přerušení návykové aktivity (stavy agresivity, úzkosti a stresu)

Po neurofyziologické a psychologické stránce jsou látkové i nelátkové závislosti víceméně rovnocenné. Je pravda, že návykové aktivity nemají ve srovnání s návykovými látkami tolik devastační dopad na tělesné zdraví člověka – jejich negativní vliv je primárně psychický a je spojen s výrazným snížením kvality života v emoční, kognitivní i sociální oblasti. Dalším rizikem je také snadná dostupnost návykové aktivity a absence zákonné regulace.

Jedinou nelátkovou závislostí, kterou širší veřejnost zná a nezpochybňuje, je gambling, tedy závislost na hazardních hrách. Známe osudy hráčů, iracionalitu jejich jednání i katastrofální dopady na existenci gamblerů a jejich rodin. Ve své praxi se setkávám s názorem, že žádné další nelátkové závislosti neexistují a jedná se jen o jakési zlozvyky nebo osobnostní rysy.

Tak často říkáme, že je ten či onen člověk „závislý“ na nakupování, hraní počítačových her, flirtování, sexu či uplatňování moci. Málokdo si ale uvědomí, že to, co u někoho může být skutečně jen záliba či povahový rys, může u druhého člověka znamenat vážný problém.

Diagnóza: závislost na internetu

Mezi nelátkovými závislostmi se začíná v posledních letech dramaticky prosazovat právě netolismus, tedy závislost na internetu a elektronických médiích. V roce 2010, kdy probíhala poslední revize Mezinárodní klasifikace nemocí MKN, ještě závislost na elektronických médiích neměla vlastní diagnostickou jednotku. V evropském prostředí, kde se tento manuál používá, se v současnosti doporučuje diagnostikovat tuto závislost jako impulsivní poruchu, podobně jako patologické hráčství.

Mnoho odborníků se ale shoduje, že netolismus i patologické hráčství vykazují mnohem spíše rysy závislostní poruchy. V americkém diagnostickém manuálu psychických poruch je již netolismus samostatnou diagnózou pod zkratkou IAD (Internet Addiction Disorder) a GD (Gaming Disorder) a řadí se k závislostním onemocněním.

Počet závislých každým rokem vzrůstá a adiktologové se obávají, že se netolismus stane v budoucnu jedním z nejvážnějších problémů. Vývoj informačních technologií totiž postupuje opravdu překotným tempem a čas, který trávíme na síti, se podle statistik stále prodlužuje. Negativním milníkem se v této souvislosti stalo masové rozšíření chytrých telefonů, které nám umožňují být online prakticky nepřetržitě.

Netolismus je zastřešující pojem pro závislost na elektronických médiích a zahrnuje různé druhy behaviorálních závislostí, které se svým charakterem liší. Online svět saturuje různé lidské potřeby, a to od potřeby vzrušení, odměny, sociálního kontaktu, prosazení kompetence po mnoho dalších dílčích motivů. Nejedná se tedy pouze o závislost na počítačových hrách, která je sice asi tou nejznámější, ale zdaleka ne jedinou formou netolismu.

• Existuje závislost na internetu obecně, tedy de facto závislost na rychlosti, proměnlivosti a dostupnosti nových podnětů; velmi ohroženou skupinou jsou lidé, kteří trpí poruchami pozornosti.
• Mezi další patologické jevy patří závislost na sociálních sítích a celá řada dalších online závislostí, které kopírují a akcelerují různé nelátkové závislosti, které známe z běžného života.
• Jedná se například o závislost na online nakupování, tedy virtuální formu oniománie, závislost na online pornografii, tedy virtuální formu závislosti na sexu, nebo závislost na internetových sázkách, tedy v podstatě gambling.

Počítač, mobil a další elektronická média používá téměř každý z nás. Kdy tedy vzniká problém? Vezměme si to na příkladu závislosti na počítačových hrách. Ne každý adolescent, který tráví hodně času ve svém pokoji a hraje svoji oblíbenou hru, musí být závislý. U netolismu, podobně jako u ostatních závislostí, hraje hlavní roli otázka spouštěčů závislého chování. Tedy otázka, jakou funkci má virtuální svět v reálném životě uživatele.

Pokud je funkcí hraní počítačových her, aktivní účasti na sociálních sítích či dalších online aktivit pouhé naplnění potřeby zábavy, vzdělání či rozptýlení, pak se ještě nutně nemusí o závislost jednat. Po psychologické stránce jsou mnohem nebezpečnějšími spouštěči potřeba úniku z reálného světa, neschopnost uplatnit své kompetence v opravdovém životě, neschopnost navazovat a udržovat vztahy, izolace, sociální fobie, úzkostné stavy či pocity prázdnoty a snížená sebeúcta.

Jak tedy poznáme závislost na počítačových hrách či internetu? K příznakům závislosti patří objektivně pozorovatelné či subjektivně pociťované faktory. Základní diagnostická kritéria jsme uvedli výše, přičemž platí pravidlo, že závislost lze diagnostikovat tehdy, pokud pacient za posledních šest měsíců vykazuje alespoň tři ze šesti uvedených symptomů. Bez spolupráce s odborníkem však mohou tato kritéria působit příliš obecně. Je tedy užitečné uvést i některé další, pozorovatelné příznaky, které mohou být varovným signálem, že nad používáním elektronických médií ztrácíme kontrolu.

Jedná se například o posunutí denního a nočního cyklu a zhoršení kvality spánku. Závislý neodděluje každodenní činnosti (jako například jídlo) od práce na počítači, omezuje sociální kontakty, často u něj dochází k výkyvům nálad. Při hraní či surfování po internetu ztrácí pojem o čase. U mladistvých dojde většinou ke zhoršení prospěchu a k nezájmu o dřívější koníčky a kamarády. Rovněž váhové výkyvy, bolesti zad, očí a chronická únava je pro rodiče znamením, že je třeba zpozornět.

Jak se léčí netolismus

Při léčbě závislostí, které neumožňují abstinenci, je vhodný program kontrolované konzumace, který je založen na principech kognitivně‑behaviorální terapie. Hlavním tématem terapie je nejen intenzivní práce na posílení sebekontroly, ale i odhalení a ošetření nebezpečných spouštěčů závislého chování. Tyto spouštěče je třeba hledat nejen ve vnějším světě, ale především ve světě myšlenek a emocí.

U teenagerů lze navíc počítat s tím, že si svůj problém neuvědomují a na terapii chodí zprvu vlastně proti své vůli. Prvním krokem je tedy navázání bezpečného a rovnocenného partnerského vztahu. Samotnou příčinou závislosti jsou u dospívajících často četné zúzkostňující myšlenky, které souvisí s  negativním sebevnímáním, osobní nejistotou, možnými sociálními neúspěchy, příliš nárokovým prostředím apod. Vzrušení ze hry má zprvu funkci vytržení z nepříjemného, či dokonce trýznivého vnitřního světa.

Při terapii je důležité ošetřit určité často nevědomé vzorce myšlení, které způsobují konkrétní negativní myšlenkové a emoční automatismy. Dalším krokem je důsledná práce na změně každodenní psychohygieny a hledání náhradního uspokojení. Veškeré změny se nastolují postupně, teenager má při návrzích úprav hlavní slovo. Je totiž zcela kontraproduktivní, aby terapeut svému klientovi cokoliv nařizoval.

Čas strávený hrou na PC je však třeba postupně zkracovat, plánovat a vyhýbat se impulsivnímu propadávání hráčské vášni. Cílem je dosažení tzv. částečné abstinence, tedy stavu, kdy pacient rozpozná nebezpečnou vnitřní či vnější okolnost, která v něm craving rozpoutá. Za těchto situací je pak nutné abstinovat, tedy neutíkat do virtuálního světa, a učit se svůj stav řešit konstruktivnějším způsobem.

Jak jsme již zmínili, nejsou dospívající jedinou ohroženou skupinou. Virtuální světy se průběžně zdokonalují, jsou podobnější reálnému životu a poskytují pořád živější a silnější podněty. Ve stále komplikovanější a náročnější společnosti narůstá počet lidí, kteří nemohou dostát tomu, co očekávají sami od sebe nebo co od nich očekávají druzí. Útěk do světa zdání, spojený se ztrátou vztahu k realitě, se tak stává pastí.

Z psychologického hlediska je velmi výstižná charakteristika slavného rakouského psychoterapeuta Viktora Frankla, který závislost považoval za přechodnou ztrátu životního smyslu. Pokud chceme v léčbě dosáhnout trvalého efektu, nemůžeme se soustřeďovat pouze na režimová opatření a práci s vnějšími spouštěči. Zní to možná nadneseně, ale správně vedená psychoterapie by měla závislému poskytnout prostor k tomu, aby mohl onen ztracený smysl opět najít.