Nastoupil jsem do osmnáctky. Abych nebyl na pochybách, kde vlastně jsem, zařval mládenec sedící za mnou na invalidním sedadle (nejspíš invalida na hlavu): "Jedu tramvají." Tuto neobyčejnou historickou událost sdělil spolucestujícím a někomu na druhém konci telefonického spojení. "Jedu na Karlák," upřesnil cíl své cesty. "Budu tam tak za čtvrt hoďky a možná dřív." Hodnotu časové informace jsem ocenil. Za tu dobu totiž stačil se svými záměry seznámit ještě tři lidi, přičemž jednoho, který zřejmě něco namítal, stihnul ještě pokárat: "Neser, vole!"