To je samé: Zkuste se tomu zasmát. Zkuste meditovat. Zkuste hledět do budoucnosti. Zkuste se podívat na tu světlou stránku. Možná ale, že všeho pozitivního už bylo dost. Dost technik a metod, které nám mají pomoci překonat těžké období. Dost motivačních citátů, které tvrdí, že je to jen o vůli. Dost koučů, kteří nás dovedou do cíle, ať se děje, co se děje. Třeba je pro nás život teď prostě na houby. Třeba prožíváme jedno z nejtěžších období. Třeba je nám špatně. Došly síly a na úsměv není chuť ani energie.
Chtěla bych začít jednou „samozřejmostí“, kterou častokrát racionálně víme, ale prožitkově a emočně na ni mnohdy zapomínáme: Je zcela v pořádku, když náš život drhne. Je normální chvíli nefungovat na sto procent. Je v pořádku cítit se pod psa, nechtít a nedělat nic. Rozčílit se na nespravedlivost života, prožívat frustraci, hněv, nebo někoho chvíli nenávidět.
Možná mi teď v duchu říkáte: To je přece jasné. Vždyť to nejde mít pořád úspěch, dobré výsledky a výkon. Občas je to zkrátka horší. A moje otázka: A opravdu upřímně si to dovolíte?
Tento článek si mohou přečíst jen předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného.