Neoživovat, prosím

I v bezmoci o sobě člověk může rozhodovat, pokud se připraví včas.

14:26

Jana Šulistová
Publicistka

Stanislava Gabriel Waldštejn
Andragožka

21. 7. 2026

Většina lidí by si přála důstojnou a bezbolestnou smrt. Navzdory mediálním proklamacím se to splní málokomu. Ne vždy však člověk musí vypít pohár hořkosti do dna. Závěr života může zjednodušit institut dříve vysloveného přání. Lze jím mimo jiné zamezit oživování v případě, že nás nečeká nic jiného než bezmoc a přístrojová podpora.

Umírání v televizi vypadá – s výjimkou hororů, válečných a katastrofických filmů – většinou sympaticky. Odcházející leží ve vysoko nastlaných polštářích obklopený blízkými, naposledy vydechne a je konec. Takovou smrt bychom si přáli všichni, ale realita bývá i plná bezmoci, bolestí, nářku, probdělých nocí a vyčerpání pečujících.