4. 3. 2020
Kdybych pracoval ve Starbucks, místo toho, abych psal na kelímky jména zákazníků, napsal bych tam tohle: „Jednoho dne vy a všichni, které milujete, zemřou. A vyjma úzkého okruhu lidí po nesmírně krátký časový úsek bude mít jen málo z toho, co jste kdy řekli nebo udělali, nějaký význam. Tak zní Nepříjemná pravda. Všechno, co si myslíte nebo děláte, je pouze důmyslný způsob, jak se jí vyhnout. Jste totiž jen bezvýznamný kosmický prach hemžící se na malinkaté modré tečce plující vesmírem. Vlastní důležitost si jen představujete. Smysl, který svému životu přisuzujete, jste si jen vymysleli – jste bezvýznamní.“ Vychutnejte si svoje podělaný kafe.
Samozřejmě bych to musel napsat miniaturními písmenky. A taky by mi nějakou chvilku trvalo, než bych to sepsal. Čekající zákazníci by se proto v ranní špičce tísnili až u vstupních dveří do kavárny. Uznávám, nešlo by právě o ukázkový zákaznický servis. To je pravděpodobně jeden z mnoha důvodů, proč mě nikdo nikdy nezaměstná.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné