„Přijde mi, že všichni stíhají hrozně moc a jsou fresh, super happy a tak,“ líčí mi kamarádka. „A já chodím do práce a jsem unavená. Nemám čas spát, natož si zacvičit nebo se hezky najíst. Nemám energii na tolik věcí. Cítím se špatně.“ Časový pres, tlak na výkon, nároky, očekávání, neustálé vědomé i nevědomé porovnání se a perfekcionismus. Už i teď se v tom ztrácíte? Nejste sami.

Někdy nás zaplaví příval energie a říkáme si, že dneska toho stihneme hodně. Nastavíme si cíle, které někdy splníme a někdy ne. Stále před sebou ale valíme pomyslný balvan, který se nějakým záhadným způsobem nezmenšuje. Když je toho moc, sklouzáváme k Netflixu nebo nekonečnému brouzdání na sociálních sítích. Na konci dne nám v hlavě běží: Zase jsem nic neudělal/a. Jak to, že to ostatní zvládají?

Pořád je tu něco, co můžeme udělat. Pořád můžeme pokračovat – tak je dnešní svět nastavený. Nikdy není dost. A tak se můžeme točit se v začarovaném kruhu.

Čím víc se přepracováváme, zavařujeme si mozek. Vyčerpáváme psychickou i fyzickou baterku. Pokud pravidelně neodpočíváme, začne si tělo a mysl říkat o více spánku, více cukru a odmítá s námi spolupracovat. Obrací se proti nám. Začíná nás bolet za krkem, záda už to nedávají, a přestože pracujeme a snažíme se pracovat i na sobě, pořád to nestačí. Pojďme se společně podívat, jakou roli v tom všem hraje porovnávání se.

Nejsem dost

Chceme věci hned. Chceme vidět výsledky a pokrok na lusknutí prstu. Nejpozději asap, ještě dnes nebo zítra. Tak to ale nefunguje. Uvědomujeme si to tehdy, když se začneme porovnávat s ostatními. Otevřeme Instagram a vyskočí na nás fotka, kde je někdo šťastnější, hubenější, má lepší oběd, drahou polovičku, lepší práci, odpočívá nebo cestuje. Mám pokračovat?

Neustálé porovnávání se je dnešní realita. Někdy se možná cítíme jako podvodníci. Pochybujeme o sobě, naše sebevědomí je nízké a říkáme si, že jsme neschopní a nekompetentní. Cítíme se sami. V tu chvíli si myslíme, že se takto cítíme pouze my. Co kdybych vám teď řekla, že to tak není?

Je pravděpodobné, že osm z deseti lidí, kteří si právě teď čtou tento článek, se někdy takhle cítilo, nebo dokonce stále cítí. Jste mezi nimi? Imposter syndrom, česky syndrom podvodníka, je psychologický fenomén, který v nás vyvolává pochyby, obavy a úzkosti. Studie ukazují, že tento syndrom zažívá až 82 % lidí. Jde ruku v ruce s porovnáváním se.

Co se děje, když se porovnáváme? Představme si jednoduchou situaci. Pracujete podle svých plánů a máte radost, co všechno jste udělali a stihli. Líbí se vám výsledek. Jste na sebe pyšní: dneska se vám to vážně povedlo. O pár hodin později máte ale krizi a říkáte si: „Nikdy nebudu dostatečně …“ (doplňte si sami).

Co se v nás děje? Něčeho dosáhneme, máme radost – a v tu chvíli vidíme fotky z dovolené někoho jiného. Vidíme, že dotyčný má víc peněz, lepší práci, více volného času, krásný vztah, tělo, super jídlo a spoustu věcí, co my ne. Věci, co bychom chtěli mít.

Proč nám porovnávání se může ubližovat? Ve chvíli, kdy se porovnáváme, se nezaměřujeme na detaily života ostatních. Vidíme pouze celý obrázek: je hubená, cestuje, má víc peněz. Na sociální sítě nepřicházíme s myšlenkou: Teď se zaměřím na konkrétní věc, co ona má a já ne, a porovnám se. Nevíme, co hledáme. Chytíme se toho, co uvidíme na první pohled.

A tak se točíme v začarovaném kruhu přemítání, že nejsme dostateční. Přibližně desetina našich myšlenek během dne se týká porovnávání se. Na základě toho poté definujeme své sebevědomí a utváříme si svůj sebeobraz. Čím více se porovnáváme, tím více o sobě pochybujeme a zamotáváme se do svých emocí.

Jak z toho ven?

Problém není v porovnávání – to nám nepříjemné pocity nezpůsobuje. Problémem je pravý opak: že se s ostatními neporovnáváme dostatečně. Zní to divně? Možná zprvu ano, ale za chvíli uvidíme, že to dává smysl. Člověk je sociální tvor, který se ke svému životu porovnávat potřebuje. Pozorování ostatních nás může motivovat.

V čem je tedy problém? Když nevíme, jak rozluštit naše emoce. I kdybychom se teď všichni rozhodli, že se nebudeme porovnávat a smažeme si sociální sítě, stejně se i nadále porovnávat budeme. Nezmizí to. Vždycky se najde někdo, kdo bude mít lepší život než my.

Uvědomujme si, s kým se porovnáváme

Zajímavý výzkum ukázal, že se často srovnáváme s těmi „nejlepšími“. S těmi, kdo mají všechno, po čem toužíme. Pokud například sportujeme, začneme se porovnávat s nejúspěšnějšími sportovci, které známe. Mezi námi a tím nejlepším (často profesionálem v dané oblasti) je velká mezera. Někdy je motivací, ale často může být zdrojem pochybností, nezodpovězených otázek a obav.

Jak to změnit? Až se příště budete s někým porovnávat, vezměte si papír a zamyslete se nad 5–10 lidmi ze svého okolí, které znáte, a zkuste se porovnat s nimi. Proč to (za)funguje? Protože mezera mezi námi a dotyčnými nebude tak velká a budeme se porovnávat s někým „reálným“. Na základě toho se můžeme lépe namotivovat a stanovit si kroky, jak se dostat k našemu vysněnému cíli.

Věnujme pozornost detailům

Když se porovnáváme, často přesně nevíme s čím. Zaměřme se tedy na detaily. Možná vidíme, že někdo vydělává víc než my, cestuje víc než my, ale už nevidíme, co je za tím – zodpovědnost, stres, hodiny práce a nedostatek odpočinku. Až se přistihnete v začarovaném kruhu porovnávání se, který vám ubližuje, vyvolává pocity selhání a zklamání, zeptejte se:

• Jak asi vypadá jejich den?
• Po jaké přesné stránce jejich života toužím?
• Jakou konkrétní část jejich života bych nechtěl/a?

Porovnávejme se sami se sebou – s tím, jací jsme byli dřív

Možná ne vždycky jsme tam, kde bychom chtěli být, ale taky nejsme pořád na jednom místě. Měníme se, rozvíjíme se a vyvíjíme. To je fakt. Zkusme srovnávat své starší a současné já. Zabere nám to pár minutek a můžeme si z toho udělat pravidelnou reflexi na konci týdne nebo měsíce. Ptejte se:

• Co jsem se naučil/a za poslední týden, měsíc?
• Co pro mě bylo obtížné a jak bych se k tomu postavil/a dnes, teď a tady?
• Co bych vylepšil/a?
• V čem vidím pokrok?

Nezapomeňte se zaměřit na to, co jste se naučili. A mějte na paměti, že i pokud začínáte znova nebo zažíváte změnu, neznamená to, že jste „pozadu“. Znamená to, že začínáte něco nového.

Scházejme se s lidmi mimo naši sociální bublinu

Pochybnosti, obavy a úzkosti v porovnávání se můžou vycházet i z toho, že se potkáváme pořád se stejnými lidmi. To může vést k tomu, že o sobě pochybujeme častěji. Pokud se přistihneme v začarovaném kruhu porovnávání se, zkusme se zastavit a na chvíli vystoupit z našeho běžného sociálního okruhu.

Uvidíme věci s větším nadhledem a v širším sociálním kontextu. Budeme se soustředit na něco jiného a připomeneme si naše specifické kvality. Zjednodušeně se na věc podíváme z jiného úhlu a zjistíme, jak to mají ostatní.

„Pomůže mi, když mi někdo řekne, že taky chodí do práce a je unavený,“ uzavřela nakonec svoje přemítání moje kamarádka. „Že v tom nejsem sama. Někdy potřebuji slyšet od druhého, že i já toho stíhám hodně. Pak se totiž pozastavím a dokážu se na svůj život podívat z pohledu cizího člověka.“