Mohou vedle sebe koexistovat protichůdné věci jako vděk a nespokojenost? Je vděčnost myšlenka, nebo pocit? Jak ji opatrovat? Je víc druhů vděčnosti? A kam se pořád ztrácí i přesto, že jí zdánlivě máme požehnaně a umíme ji procítit do hloubky? Napadlo mě zastavit se nad (ne)vděčnými momenty všedních dnů. Třeba i vám budou povědomé.
Zalil jsem si čaj, dal do něj dva sáčky, aby byl udělaný rychleji, ale když jsem ho ochutnal, byl slabý. A víte co? Trochu mě to namíchlo. Na tuto vzpomínku Sama Harrise myslívám, když si potřebuji odpustit své chvilky nevděku.
Zde můžete posoudit a přizpůsobit služby, které bychom rádi na tomto webu používali. Máte to pod kontrolou! Povolte nebo zakažte služby, jak uznáte za vhodné.