Když jsou děti malé, je péče o ně náročná, nicméně vedle únavy se cítíme potřební, obdivovaní a milovaní. Péče o dospívající již zdaleka tak náročná není (nebereme-li to po finanční stránce), nicméně často vlastně nevíme, co děti potřebují. Po obdivu není ani památky a známky potomkovy lásky se často jen marně snažíme zachytit.
Dcera vyrůstala do čtrnácti let jako jedináček, napsala nám do redakce čtenářka Jana. Po narození sourozence mě jakoby začala odmítat. Přestože se neustále snažím věnovat jí pozornost, špatně nese fakt, že už tuto pozornost musím dělit. Vždy jsem byla přísná a vedla ji k samostatnosti. Myslím, že od narození sourozence si to ale zaměňuje s nezájmem. Uzavírá se, odmítá se mnou komunikovat, je velmi negativistická vůči jakékoli mojí aktivitě. Přitom ale vidím, že mě pořád potřebuje.