V knihkupectví dnes najdete stovky knih o životním štěstí. Když je štěstí tak na dosah ruky, jak je možné, že ho pořád ještě nemáme, zeptal se britský profesor behaviorálních věd z London School of Economics Paul Dolan. A napsal na téma štěstí knihu další. Jmenuje se „Happiness By Desing“ a je v ní toto poselství: přestaňte o štěstí přemýšlet a začněte si ho prostě dělat.

Jakou největší chybu děláme, že pořád nejsme šťastní?
Spousta návodů na štěstí obnáší většinou doporučení změnit myšlení a vnitřní nastavení člověka směrem ke světu a životu. To je ale nesmírně těžké. Člověk se na povel prostě nezmění. Myslím, že tohle je problém většiny knih osobního rozvoje. Přečtete si: změň se, buď pozitivní a buď šťastný. Jenže, co se stane? Člověku se to nedaří. A když se mu to nedaří, bere to jako selhání, v důsledku čehož je ještě nešťastnější. Já se snažím lidi přimět k tomu, aby spíš než svou hlavu a co se v ní odehrává, měnili to, co denně dělají a jak žijí. Myslím, že změnou dennodenních drobností se dá dosáhnout štěstí snáz, než když si dáte velký úkol stát se z pesimisty optimistou.

Co je to vlastně štěstí? Co to vlastně všichni hledáme?
Moje definice štěstí je kombinace radostných prožitků a smysluplného konání. Vyváženost zážitků, které nám dělají radost, a konání, které nám dává smysl, je myslím správná cesta. Problém je, že pro každého člověka je tohle něco jiného. Lidé se hodně zaměřují na obecné věci, které jim někdo doporučí, že je udělají šťastnými, místo aby víc věřili vlastním zkušenostem. Rádi věříme obecným tvrzením, které si někde přečteme nebo slyšíme, místo abychom se zabývali tím, co platí pro nás osobně. Pak se zabýváme myšlenkami jako: můžu být vůbec nešťastná v práci, která má tak dobré renomé a kterou by tolik mít kamarádek chtělo dělat? No… asi nemůžu. Přitom opak je pravdou – proč bych nemohla? Věříme, že jsme šťastní, ačkoliv dennodenní vlastní zkušenost nás přesvědčuje o opaku.

Máme čas být nešťastní

Z toho, co jsem četla ve vaší knize, plyne, že si děláme život komplikovanější, než ve skutečnosti je. Proč? A je nějaký způsob, jak to zastavit?
Dnes máme spoustu času přemýšlet. Problém je, že většinu času, kdy o něčem přemýšlíme, jsou naše myšlenky spíš negativně zabarvené. Což je pro pocit štěstí tragédie. Jeden ze způsobů, jak se jim vyhnout, je neustále zkoušet nové věci. Prostě nepropadnout rutině, která nám umožňuje ten hrozný luxus hrabat se pořád dokola v negativních myšlenkách ve vlastní hlavě. Abyste byli šťastní, měli byste o štěstí méně přemýšlet a víc ho konat.

Co může každý z nás udělat teď hned, abychom se cítili šťastnější?
Poznat víc sám sebe. Co nás činí šťastnými je totiž pro každého jiné, proto se snažím vyhnout všem obecným tvrzením. Na druhou stranu, je pár věcí, které prokazatelně fungují napříč společností: trávit víc času s lidmi, které máte rádi, poslouchat muziku, kterou máte rádi, trávit méně času on‑line a se svým mobilem. Jak už jsem říkal, jedna z největších překážek na cestě ke štěstí je vlastní mysl, která nám říká, co by nás „mělo“ udělat šťastnými – buď proto, že je to něco velkého, drahého nebo proto, že to funguje lidem, které obdivujeme. Bohužel tahle doporučení patří někomu jinému. Nevěřte svým touhám, ale svým zkušenostem.

Jak to myslíte?
Abyste našli, co vás opravdu dělá šťastnými, zapisujte si radost a štěstí podobně, jako si píšete denní výdaje, co jíte nebo kolik kroků nachodíte. Vezměte to třeba takto: s kým jsem se dnes viděl, jak jsem se s ním cítil, co jsem dnes dělal, jak mi u toho bylo. Dřív či později získáte jasný obrázek vlastní šťastné zkušenosti. Když budete vědět, že vás dělá šťastnými sejít se každý týden s kamarádkou, není nic snazšího, než si to každou středu naplánovat. Zní to jednoduše, ale nutí to člověka chovat se jinak. Ne přemýšlet jinak. Konat jinak. To je na štěstí ta největší výzva, u které opakovaně selháváme.

Proč vám vesmír nepomůže

Co říkáte na populární knihy, které tvrdí, že stačí do vesmíru vyslat správné přání, třeba být šťastný, a on vám ho splní?
Jednoduše: nevěřím jim. Mnohem víc mě oslovuje metoda myšlenkových kontrastů (mental contrasting), kde si člověk vizualizuje nejen svůj sen, ale i reálné překážky, jež je na cestě k jeho dosažení třeba překonat. Vyslat do vesmíru svůj sen vytváří falešné přesvědčení, že pro svůj cíl něco děláte, přestože reálně konat jste vlastně ještě nezačali. To je alibismus. Z metody myšlenkových kontrastů naopak jasně vyplývá, že abyste něčeho dosáhli, budete muset udělat takové a takové kroky. Tahle metoda je skvělá v tom, že pomáhá lidem zbavit se nerealistických představ a také věnovat energii na správné cíle.

Jaký největší nesmysl jste slyšel o štěstí?
Myslím, že nejlépe ho vystihuje povídka Paula Coelha Rybář a byznysmen. Když to zkrátím:

• Úspěšný byznysmen sleduje rybáře tahajícího z lodi denní úlovek. Ptá se ho: „Proč nelovíš víc ryb?“
• „Dneska už jsem jich ulovil dost, pro mou rodinu to stačí.“
• Byznysmen na to: „A co budeš dělat po zbytek dne?“
• Rybář: „No, až přijdu domů, budu si hrát s dětmi. Odpoledne se chvíli prospím a večer si zajdu s kamarády na drink – hrajeme na kytaru, zpíváme, tancujeme.“
• Načež byznysmen říká: „Věděl bych, jak ti pomoc být úspěšnějším člověkem. Začni trávit na moři víc času a snaž se ulovit tolik ryb, kolik můžeš. Pak je prodáš. Koupíš si větší loď, taky větší dům.“
• „A potom?“ ptá se rybář.
• „Pak koupíš víc lodí, založíš firmu, přestěhuješ se do města a budeš řídit pobočky své firmy.“
• „A potom?“
• „Prodáš akcie. Budeš bohatý.“
• „A dál?“ říká rybář.
• „No, potom půjdeš do důchodu, odstěhuješ se do malé vesnice, ráno pojedeš na moře, ulovíš pár ryb, doma si pohraješ s vnoučaty, odpoledne si dáš šlofíka, večer půjdeš na drink s kamarády…“
• Rybář se podívá na byznysmena a říká: „A není náhodou tohle všechno, co už teď dělám…?“