„Dávej bacha! Pozor! Kam čumíš!“ zavoláme na kluka na kole, který je schopen vjet na chodník, přejet nám dítě, rozsypat plný košík a vjet zpátky na silnici přesně pod auto.

Celé dopoledne seděl ve škole, fyzicky přítomen, ale duchem jinde. Díval se dopředu, ale učitele před tabulí ani ptáky na stromě na školní zahradě neviděl.

Kdyby se cestou domů soustředil na jízdu a sledoval své okolí, nenapáchal by takovou spoušť, a kdyby se soustředil ve škole, sklízel by jedničky. „Je nepozorný!“ píše mu učitel poznámku.

Oči měl upřené před sebe – jak to, že nevidí, nevnímá? Jak to, že je možné být nepozorný? Psycholog Edward Lee Thorndike zjistil, že nepozornost je vždy pozornost k něčemu jinému.

Stojí mi to za to?

Zůstaňme na chvíli u vnitřního zaměření. Pokud je možné něčemu nevěnovat pozornost, odpojit ji, je také možné svou pozornost vědomě obracet k podnětům a věcem, kterým ji v tu chvíli věnovat chceme.

A to může být problém. Jestliže je zaměřování pozornosti aktivní proces, znamená to, že nám spotřebovává energii, stojí nás nějaké úsilí. A my přirozeně v každém okamžiku vyhodnocujeme, zda nám daný podnět za to stojí.

Tak třeba chlapec ve škole nevěnuje pozornost výkladu o zlomcích, jelikož se nedovede pro zlomky nadchnout, a učitel nedokáže silou svých podnětů jeho pozornost přitáhnout.

Říci, že se nám nedaří věnovat pozornost tomu, co nás nebaví, je ale příliš jednoduché.

Nutný filtr

V bdělém stavu proudí do člověka smyslovými kanály neuvěřitelné množství vjemů. Zrakové, sluchové, čichové, hmatové, všechna čidla jsou neustále otevřená. Vážně všechna? Teplota, rosný bod, kdo stojí za vámi, jakou barvu má svetr kolegy, co jste snídali, odkud proudí vítr, že máte příliš utažený pásek… z toho by se jeden zbláznil. Ano, přesně tak.

Aby se nezbláznil, má náš mozek pro své vnímání několik filtrů. Pozornost slouží k zaměření vědomí na určitý podnět, objekt, děj či cíl. Naše nervová soustava má omezenou kapacitu, a tak je potřeba hned u vstupu třídit podstatné informace a ignorovat ty nevýznamné.

V mozku ovlivňuje aktivitu pozornosti tzv. retikulární formace, která má tlumivý a povzbudivý vliv na mozkové funkce. Pozornost jako psychická funkce slouží k tomu, abychom se v obrovském množství podnětů dokázali vyznat a v pravý čas a v pravou chvíli vybrat ten důležitý. Má na starosti vhodný výběr těchto podnětů a zároveň jejich vyhledávání.

Zaměření vědomí může být způsobeno námi samotnými, našimi zájmy, potřebami, cíli anebo právě vnějšími podněty – upoutá nás například silný zvuk, překvapivý děj atd.

Pozor, něco se děje!

Tak rozlišujeme pozornost dvojí: záměrnou a bezděčnou. Záměrná pozornost je vrozená všem lidem. Je založena na orientačně‑pátracím reflexu, což je jeden z vrozených životně důležitých reflexů. Přitáhne si nás nový, silný a neočekávaný podnět – například si povídáme s kamarádkou u kávy a najednou za oknem proletí kus střechy a s velkou ránou dopadne na zem.

Bezděčná pozornost náš zrak přitáhne k oknu, sluchem zaznamenáme vjem rány a poté rozumem vyhodnotíme, že jde jen o kus plechu a nic se nestalo. Svou pozornost pak vědomě zaměříme zpět ke kamarádce a povídání u kávy.

Při jiné situaci si v klidu pozorujeme hladinu řeky, číháme na rybu a vedle vyskočí krokodýl. Zareagujeme útěkem (v tomto případě asi i výkřikem). Tento reflex má chránit náš holý život v prostředí plném nástrah.

S tím souvisí také známý fenomén „koktejl párty“. Představte si, že jste na večírku, všichni postávají se sklenkou v ruce, vede se tichý hovor, ale z polohlasého šumu náhle ve vašich uších vystoupí hovor v rohu místnosti, protože tam zaslechnete své jméno. Okamžitě tam zaměříte svou pozornost.

Dva proudy pozornosti

Pod hlavním proudem zaměřené pozornosti tedy existuje ještě podvědomá registrace okolního dění. Vjemy si nepamatujeme, ale jakmile je mezi nimi něco významného, tak to zaznamenáme. Jaké podněty tedy samy upoutají naši pozornost?

• Vše, co je nové, spojené s nebezpečím, co nás může ohrožovat, vše intenzivní, pohybující se a měnící.
  
• Výrazné a náhlé změny známých podnětů, kontrastující s okolím.
  
• Podněty spojené s osobním či sociálním významem (naše jméno, jméno našich dětí atd.).
  
• Pozornost je také ovlivňována emocemi a motivy.
  

Kromě této bezděčné pozornosti můžeme pozornost záměrně soustředit na určitou mentální aktivitu – například chlapec ve školní třídě přestává sledovat výklad o zlomcích, když za okno přiletí ptáček, který upoutá jeho pozornost. Aktivně se pak musí snažit odpoutat se od pohledu ven a vrátit se mentálně do třídy ke zlomkům.

Proč je to pro chlapce takový problém? Jak už jsme řekli, zaměřování pozornosti je spojeno s námahou. Člověk musí vyvinout nějaké volní úsilí, musí ji chtít přesměrovat. Jak těžké to má: od zajímavého a nového ptáčka se odpoutat a přesměrovat k nudným a nepochopitelným zlomkům vyžaduje hodně úsilí. To ale není jediná překážka.

Zaměřování pozornosti nám ztěžuje také to, že není neomezená – kapacita pozornosti je daná, mluví se o pěti až devíti prvcích, které dokážeme mít ve vědomí najednou. Více podnětů nelze „usledovat“. Pozornost také po přibližně pěti sekundách přirozeně těká.

Trénink pozornosti

Výzkumem pozornosti se aktuálně zabývá mnoho vědeckých týmů. Zajímají se o vlastnosti filtrů, skrz které procházejí podněty dále do mozku. Možné využití si dovedete představit:

• Co kdyby člověk dokázal s přehledem zpracovat a vyhodnotit více vjemů než jednociferný počet?
  
• Jak by se dala připoutat pozornost určitých lidí v určitém prostředí?
  
• Jak působí podprahové vjemy?
  
• Jaké by mohlo být komerční využití těchto poznatků?
  

Další vědecké přístupy k pozornosti se zabývají její kultivací. Zkoumáme, zda se pozornost dá usměrňovat a rozvíjet. Lze vůbec zabránit těkání pozornosti, které vede až k prokrastinaci?

Odpověď je ANO. Lze se naučit být teď a tady. Lze trénovat schopnost záměrně věnovat pozornost tomu, co se děje v přítomném okamžiku, a to bez posuzování, hodnocení a očekávání.

Také lze trénovat zaměřování se na nezábavné a plytké podněty. Není to ale jednoduchá cesta, jde o trénink, který se dá připodobnit k trénování běhu: zdánlivě banální cvičení, která se vykonávají pravidelně za daných podmínek – a mají velký efekt na celkové fungování jedince.

Způsob, jakým se takový trénink ubírá, je již na jiný článek. Patří mezi trénink kognitivních funkcí nebo se s ním setkáte v rámci psychologického poradenství využívajícího přístupy a techniky z oblasti focusingu a mindfulness.

Pro chlapce, který přijde ze školy s poznámkou, pětkou ze zlomků a pobouraným kolem, tedy existuje možnost, jak zkrotit jeho nepozornost.