Vztahy „z druhé ruky“ a následně vzniklé „patchworkové rodiny“ se stávají novým standardem. Tím spíš mě překvapuje, jak málo se o nich mluví. V takových rodinách vznikají složité vztahové i emoční propletence, macech a otčímů je najednou víc než kdy předtím, jejich společenská role je o dost jiná, než tomu bylo dřív. V důsledku toho spousta z těch, kteří se do podobné situace dostanou, tápe, hledá, prožívá nejistotu. Nevlastní rodiče mají pocit, že jsou v tom sami, a o to těžší pro ně je zorientovat se a zvládnout těžkosti, které nové rodinné uspořádání může přinést. Přijde mi to škoda.