26. 10. 2020
Zamilujete se a začíná vám nový vztah, dál je to ale jako přes kopírák: vše funguje téměř idylicky až do momentu, kdy vás partner či partnerka odmítne, nedá najevo přesně to, co byste potřebovali, a ve vás to spustí vlnu emocí. Tu vlnu nedokážete zastavit. Cítíte se ublíženě, zraněně a vaše zranitelnost se ukazuje v celé své škále. Nejdříve to v sobě držíte a jste v hrozném napětí, potom brečíte, vyčítáte, obviňujete sami sebe… Je to silné a je těžké z tohoto kruhu vyjít. Nakonec vás druhý po krátké známosti a této zkušenosti opustí a vy se sami sebe ptáte, co se stalo, že v momentu, kdy jste nejvíce autentičtí, přijde od milované osoby odmítnutí. Cítíte se potom ještě více zmateně a nepochopeně – ptáte se sami sebe, co je tedy vaše autentické já a zda si opravdu můžete dovolit ukazovat je.
S podobným problémem se potýká čtenářka Vanesa. Jsem vysoce citlivá žena toužící po rodině, ale stále se točící v nefunkčních vzorcích výběru partnera, napsala nám do redakce. Snažím se hledat smysl jinde, nepodlehnout hormonům, pracovat na sobě, čistit stará zranění. Přesto se mi vrací situace, které nerozumím. Když se otevřu novému vztahu a seberu odvahu otevřít srdce, stane se to, že v jednu chvíli přijde nepatrný spouštěč – mužská slabost, odmítnutí a podobně (co znám od otce) – a z mého otevřeného srdce začnou neovladatelně lítat staré bolesti, zranění, lítosti, které jsem už považovala za zpracované, vybrečím to a vykřičím.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné