Obětem psychopatů

Kouzlem, které mění vnímání čtenářů a dramaticky ovlivňuje jejich pozornost, je způsob vyprávění. Články, ve kterých si čtenáři a čtenářky mohou přečíst o chybách a příčinách selhání svého současného nebo bývalého partnera, lámou rekordy. V houfech přitahují hlavně lidi, kteří na náš web zabloudili náhodou.

Nejvíc je to znát, když jde o silná slova, obvinění těžkého kalibru: partner je nebo byl psychopat a manipulátor. Nebyl psychicky v pořádku. Tady to píšou! Na Facebooku jsem narazil na celé obří ženské skupiny s touto zkušeností.

Ono to ale moc nevychází. Je to podobné jako s nevěrou. Jestli totiž mají psychopati a manipulátoři takové masy obětí, musí stát na druhé straně podobné davy pachatelů – psychopatů a manipulátorů.

Věřte, že i oni mají život na prd. Kde se srocují a léčí oni? Mají snad na Facebooku svoje psychopatické skupiny, svoje specializované kouče a terapeuty? No, nemají. Jsou v těch samých skupinách, chodí si pro pomoc ke stejným odborníkům. Cítí se totiž úplně stejně životem zkoušení a partnery terorizovaní.

Ano, myslím to tak: jsou to v drtivé většině ti samí lidé.

Ve vztazích a v jejich kritických momentech se jako psychopati a hlavně jako manipulátoři chováme všichni. Někdo řve, někdo vyhrožuje, pláče, obviňuje, lituje se, někdo umí mučivé dusno, jiný lže a zahýbá, stahuje se a mizí, někdo se nezdráhá použít jako nástroj manipulace své děti.

Soužití s férovým psychopatem ve skutečnosti není tak běžná zkušenost, jak by se při čtení internetových diskusí mohlo zdát. Zato setkání s člověkem, který nedokáže žít spokojeně a pečovat o vztah, a proto škodí sobě i svým nejbližším, to je zkušenost naprosto běžná. Dalo by se říci základní lidská.

4. listopadu 2017

Síla zranitelnosti (seminář)

Iveta Clarke

Ve vztahu jde velmi často o setkání dvou takových lidí. Když vás milovaný člověk vystaví nesnesitelnému nátlaku, taky z vás dostane to nejhorší. Tahle psycho fáze může být buď koncem nezralého vztahu, nebo začátkem vztahu zralého.

Možná jste si všimli, že většina článků na našem webu je psána v první nebo ve druhé osobě:

• „Než se pokusíme pochopit lidi s odlišným názorem, klidně si na ně můžeme napřed zanadávat.“
• „Máte pocit, že dáváte druhým až příliš? Nejspíš dáváte špatně.“

Kdybychom chtěli na web přivést co nejvíc lidí, nemluvili bychom o nás, ale o nich. Jako to dělá většina časopisů a webů:

• „Nadává vám i dětem? Co to o něm vypovídá?“
• „Pomůže vám, ale pak vyžaduje vděk a protislužby? Nedejte se!“

My píšeme záměrně tak, abychom oslovovali čtenářky a čtenáře, kteří s našimi články a videosemináři umí nakládat chytře. Jsou schopni informace používat, ne je zneužívat k potvrzování vlastních sebeklamů a svalování viny na druhé.

K tomuto zamyšlení mě inspiroval článek 8 chyb lidí bez lásky. Měl by všechny předpoklady předehnat i legendární, historicky nejčtenější článek Psychologie.cz Omyly pozitivních lidiček. Stačilo by, aby místo našich vlastních nedostatků analyzoval chyby druhých.

Jen si to představte, jak by bylo pohodlné přečíst si o tom, že za naše problémy mohou ostatní a co že to s nimi je v nepořádku. Že nejsou zralí pro dlouhodobý vztah, že jsou ustrašení a slabí, neschopní chápat odlišnosti mezi muži a ženami.

Mělo by to jedinou chybu – k ničemu by nám to nebylo.