V reakci na článek Poblouznění přišel do redakce e-mail od čtenářky, která popisuje svou zkušenost: „Mám pocit, že něco takového zažívám od loňského léta – jsem nejspíš objektem limerence. Tato situace je mi svým způsobem příjemná, ten muž se mi líbí, ale zároveň už to hraničí se stalkingem, což mi příjemné není. Po nějakém čase jsem dotyčného loni sama neutrálně oslovila s tím, že třeba se jen bojí navázat kontakt. Na chvíli se stáhl. Nyní začalo vše nanovo, potkávám ho i tam, kde bych to nečekala. Neustále na mě upřeně hledí, záměrně kolem mě blízko prochází, ale pokud bych ho měla oslovit, jakoby se lekne a stáhne se. Zajímá mě, jestli takové stažení se k tomu patří. Jsou za tím obavy, že by se jeho sen a iluze rozpustily? Nebo strach navazovat opravdové vztahy? Přitom má manažerskou funkci, je mu 45 let, zajímavý typ. Ale co vím, žije sám. Pokud by se nejednalo o limerenci, co takového člověka vede k tomu, že druhého vyhledává, dívá se upřeně do očí, ale tohle mu stačí?“