Když měla moje dcera asi dva roky, začaly jsme si pravidelně před spaním číst. Oblíbila si nové příběhy Krtečka, což mě bavilo – sama jsem ho totiž jako dítě milovala a novinky mě zajímaly. Jenomže novinky nebyly novinkami dlouho. Dcerka se totiž rozhodla, že nic jiného číst nebudeme, a kontrolovala, jestli Krtečkovy příběhy vyprávím přesně tak, jak jsou napsané. Poznala i špatně intonovanou tečku. Postupně jsem se naučila celou knížku zpaměti a u vyprávění jsem přemýšlela, co budu dělat zítra k obědu a kdy už si konečně přečteme cokoli, jen ne tenhle příběh. Inovace totiž rozhodně nebyly vítány.