„Je mi třicet. Žiju už dávno mimo faktický dosah rodičů. A přesto i teď pořád zaměstnávají moji hlavu a jsem schopná se kvůli nim strašně trápit. Vždycky, když se vidíme, křísím se z toho další týden. Nechápou mě, manipulují se mnou, často se cítím jako peskované dítě. Někdy si říkám, že by mi bylo mnohem líp, kdybych s nimi přerušila kontakt. Ale copak to můžu udělat? Neumím si to vůbec představit. A bojím se, že by mi to bylo líto.“
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Připojte se zdarma
hlavní myšlenky z nových článků mailem
Přihlásit se
už mám předplatné
