Psychologická léčba deprese obvykle cílí na náš osobní svět: vztahy s blízkými a sebou samými, naši minulost a budoucnost nebo prožívání přítomnosti. Léčbu adresující biologické souvislosti deprese spojujeme s tabletkami, které se snaží ovlivnit neurotransmitery v mozku, případně sofistikovanými přístroji, které ovlivňují činnost neuronových shluků. Na průniku obojího se pak nachází doporučení, která mají povzbudit činnost mozku skrze naši interakci s vnějším světem. Typicky využívají pohyb a světlo – a čím dál častěji čerpají i z pravidelnosti našich životů.