Pohyb na mém vnitřním energetickém účtu by se dal přirovnat k účtu v bance. Něco uložím a něco vyberu, ovšem s jedním podstatným rozdílem. Můžu se snadno dostat do mínusu.

Biologická potřeba našeho mozku nás přímo vybízí, abychom se snažili cítit dobře, maximalizovat svůj požitek a zisk. V přírodě vyhrávají ti silnější, jde o přežití. My lidé jsme si vymysleli v zájmu ochrany našeho společenství spravedlnost. Nejasně tušíme, že zisky a požitky k opravdové spokojenosti nevedou.

Každý z nás je součástí lidského společenství, každý k němu přispívá svým dílem, naše individuální životní strategie má širší dopad. Proto vám nabízím zamyšlení nad základní otázkou „mít, nebo být?“. Ke své odpovědi jsem si půjčila myšlenky ze dvou knih – první je Pohádka o ztracené krajině Radvana Bahbouha, druhá Pohon od Daniela Pinka.

Při otázce „mít, nebo být?“ jsem se snažila být poctivá, a tak jsem při odpovědi sama sobě zaváhala. Mám ráda tento svět, hezký byt, auto, knihovnu, muziku a plnou skříň oblečení. Jsem manažerka a mnohé se ode mne očekává, mimo jiné na první pohled reprezentovat svůj úřad. Můžu si leccos koupit, ale přišla jsem na to, že mi to nestačí.

Učarovalo mi poznávání jiných zemí a jiných lidí. Při našem putování jsem si začala hlouběji uvědomovat, jak je důležité umět být sám sebou, být Člověkem. Přivezla jsem si zkušenost, že právě ti nejchudší z nejchudších, když dostanou dárek, mají potřebu mi jej nějak oplatit, i kdyby to byla jen papaya z jejich zahrádky. Proto jezdím na cesty, nabíjím si tam svůj vnitřní účet.

Rozhoduje stav účtu

Znamená to snad, že v západním světě člověkem nejsem? Poctivě se přiznám: snažím se, ale je to těžší. Čelím mnoha očekáváním a odolávám mnoha pokušením. Je to pěkně energeticky náročné. Kde vzít a nekrást?

Pokud si dokážu zvolit svůj pohled na svět, jsem schopna ovlivnit i stav svého vnitřního energetického účtu.

Pohyb na mém vnitřním energetickém účtu by se dal přirovnat k účtu v bance. Něco uložím a něco vyberu, ovšem s jedním podstatným rozdílem. Můžu se snadno dostat do debetu. Hodně se mluví o nebezpečí dluhové pasti, energetická dluhová past je však ještě mnohem zákeřnější.

Jak si dobít baterky v šedi všedního dne? K dobíjení mého vnitřního energetického účtu používám každý den hned tři pomocníky:

• šťastné vzpomínky, co jsem kdy kde zažila
• pozitivní momenty tady a teď
• sny a plány, na které se těším.

Ale ani realizace vysněných snů, ani vyhodnocení, že každá (i špatná) zkušenost je dobrá, ani cílené vybírání ze vzpomínek není snadné. Potřebuji k tomu nějaký vnitřní důvod, musím se rozhodnout, že nikoli vnější okolnosti, ale já sama si budu řídit svůj život. Pokud si programově dokážu zvolit svůj pohled na svět, jsem schopna ovlivnit i stav svého vnitřního energetického účtu.

Kdo nic nedělá, sice nic nezkazí, ale také nic nedostane.

Radvan Bahbouh mi pomohl, abych si naplno uvědomila rozdíl, jestli se dívám na zprávy, co se zase kde semlelo, anebo jestli se rozhodnu jít místo toho na procházku. Do pohybu investovaná půlhodinka se mi bohatě vrátí, ale musím zvednout zadek, vynaložit malou námahu.

Často se mi nechce. Sedět u televize je mnohem snazší. Kdo nic nedělá, sice nic nezkazí, ale také nic nedostane. Když nebyla procházka, měla bych myslet na to, že si svou energii potřebuji dobít jinde.

Vnější a vnitřní zdroje energie

Získání energie je o motivaci, jak si ji opatřit. A jsme zpátky u naší otázky: mít, nebo být? Přiznám se, že jako téměř každá žena ráda nakupuji, a když mám trable, docela příjemně se tím odreaguji.

Mám radost ze svetru v igelitce i z čokolády, ale za proinvestované peníze mám na vnitřním energetickém účtu jen malý nárůst. Pokud chci dál dobíjet, musím znovu utrácet. Docela finančně náročné a ekonomicky nevýhodné. Naopak zadarmo mě dobíjí pozitivní zážitky, kreativní práce a vymýšlení.

Jednou, když děti ještě byly malé, jsem byla v plné práci na naší zahradě a ze soustředění, kam co přesadím a jak který keř ostříhám, mě vyrušil hlas mé pětileté dcery: „Maminko, víš, že si ale vůbec nepamatuju, co jsme měli k obědu?“ Bylo půl třetí odpoledne a to dítě mělo pravdu: v tvůrčím nadšení jsem zapomněla na oběd. Byla jsem šťastná, a tak jsem neměla hlad ani žízeň. Měla jsem vysoký vnitřní účet.

Pravděpodobně víte, co tím myslím. Jestli chcete, zkuste se zamyslet se mnou. Vychází to, co vám dodává energii, co vás nutí ráno vstávat a pohání vás během celého dne, zevnitř nebo zvnějšku? A jaký výraz máte na tváři, když jdete po ulici?

Daniel Pink podle toho rozdělil lidi na dva typy: X a I. Pro typ X je hlavním motivátorem vnější odměna. Jakákoliv hlubší satisfakce je žádaná, ale je druhotná. Hlavním motivátorem typu I je naopak svoboda, náročnost a smysl daného úkolu. Jakékoliv další zisky jsou vítané, ovšem spíše jako bonus. Žádný člověk se samozřejmě nechová podle čistého X nebo čistého I, ale k jednomu z těchto pólů máme tendenci tíhnout.

Podle Daniela Pinka je chování typu I získané, nikoli vrozené.

Pokud chceme posílit naši společnost, přenést se přes desetiletí neúspěchu a pojmenovat ten nejasný pocit, že se v našem světě něco pokazilo, musíme se všichni, každý z nás, přesunout od typu X k typu I., doporučuje Daniel Pink.

Pokud mu dobře rozumím, jeho typ I je jen těžko manipulovatelný penězi a nemá žádný zájem obětovat za ně své ideály, ve které hluboce věří. Také byste ho chtěli za poslance?

Hrdina budoucnosti

Zdá se, že je jasné, kdo je tady hlavním hrdinou budoucnosti. K tomu přidám ještě jednu dobrou zprávu. Podle Daniela Pinka je chování typu I získané, nikoli vrozené. Tvrdí, že tyto vzorce chování nejsou pevně dané charakterovými rysy. Jsou to dispozice, které vzniknou v závislosti na okolnostech, zkušenostech a základních lidských potřebách. Jakýkoliv typ X se může stát typem I a my jsme toho svědky. Stále se objevují nové a nové zprávy o lidské solidaritě a ochotě pomoci.

Je potvrzeno, že lidé, jejichž klíčovou snahou jsou hodnoty X jako jsou peníze, sláva nebo krása, mívají horší psychické zdraví.

Chování typu I je postaveno na vnitřní motivaci a čerpá z vnitřního energetického účtu, který umí velmi snadno doplnit. Žádné investice do zbrojení ani úplatné chování v zájmu jednotlivců. Je to esence čisté energie – levné, bezpečné a nekonečně obnovitelné BIOLIDSKÉ energie. A k tomu podporuje i větší psychickou a fyzickou pohodu. Je potvrzeno, že lidé, jejichž klíčovou snahou jsou hodnoty X jako jsou peníze, sláva nebo krása, mívají horší psychické zdraví.

Máme tedy na výběr. Jako jednotlivci i jako celá společnost. Já jsem si už vybrala. Když se mě někdo zeptá, co se mi v poslední době podařilo, mám sklon být otravná. Dlouho totiž trvá, než vyjmenuji všechny neziskové projekty. Občas mě samozřejmě také dohánějí starosti. Jsem riziková skupina 50+, měla bych si víc šetřit na stará kolena, ale věřím v mladé lidi a v jejich potenciál.  Pokud jim můžu být nějak platná, jsem připravená do nich svou energii investovat. Věřím, že se mi vrátí.

Takže co jsem se naučila? Jen jedno poznání. BÝT člověkem je pro mě hodně důležité.