Staří lidé nám často připadají zapšklí – a nejspíš takoví skutečně jsou, aspoň ze statistického pohledu. Exaktně se k tomu lze vyjádřit jen těžko, protože vědci „zapšklost“ a „nerudnost“ neměří. Drobné poruchy mozku, které stárnutí často doprovází, se nicméně projevují i nevlídností, stejně jako bezmoc, která doprovází úbytek sil, finančních možností i pokles společenského postavení. Zkoumání zdravotních a společenských příčin, proč je stáří nepohodlné, nám samozřejmě může ukázat, jak takové nepohodlí snižovat systémově, vhodnou zdravotní a sociální péčí. Zároveň ale odvádí pozornost od stárnutí jako privátní součásti života, za niž si neseme zodpovědnost každý sám.