Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit.
Je lepší být naivní s otevřeným srdcem, nebo citově chladný a analyzující? Nedávno jsem se bavila s kolegou v práci, zda je lepší, když nás někdo párkrát zraní, protože jsme upřímní, nebo zda je lepší kolem sebe postavit hradby, kterými není jednoduché proniknout.
Já jakožto zástupce otevřenosti jsem pro první možnost, i za cenu menších zranění. A mám k tomu hned několik důvodů. Nejdříve ale dva příklady.
Slečna Anna měla od střední školy problém s autoritami. Nesnesla, když jí někdo říkal, co má dělat, což se ve škole stávalo poměrně často. V zaměstnání to bylo podobné. Obvykle s nadřízenými pracovní problémy neřešila, protože měla obavy, že by se to nakonec obrátilo proti ní nebo že by ji odbyli.
V posledním zaměstnání však udělala přesný opak. Po prvním problému s kolegou se rozhodla důvěřovat manažerovi a situaci s ním řešit. K jejímu překvapení se nic z toho, čeho se obávala, nestalo, její vztah s kolegou nijak neutrpěl a manažer jí byl oporou dál.
Lidé nás nemilují pro nás samé, ale pro to, jak se v naší společnosti cítí.
Jiný příklad je z oblasti osobních vztahů. Děvče, řekněme Bára, je krásná, inteligentní a nadaná dívka. Její otec se o rodinu příliš nezajímal, nikdy necítila jeho podporu, rodinu opustil. Bára má pocit, že ji nikdo nebude dostatečně milovat a že chlapi za moc nestojí.
Vybírá si protějšky, které jí sice imponují, ale při sebemenším nedostatku ze vztahu utíká. Když už si najde toho "dokonalého" muže, obvykle ji zklame. Vlastně všichni muži v jejím okolí jí neustále potvrzují, že jsou omezení, své partnerky nerespektují, a tak se její nedůvěra potvrzuje.
Jaká jsou podle mě pozitiva toho mít důvěru k ostatním a vidět na nich to lepší?
Právě nedůvěřivé lidi je jednoduché zklamat, jelikož čekají, že druzí budou perfektní.
Podle mého názoru problém vzniká, jestliže důvěru přeháníme. Pokud očekáváme, že druzí mají stejné hodnoty jako my, pokud ostatní necháme ovlivňovat náš život a stavíme se do role bezbranných obětí.
Často se stává, že nejsou zklamáni lidé, kteří druhým přirozeně důvěřují, ale ti, kteří jsou přirozeně nedůvěřiví. Takové lidi je jednoduché zklamat, jelikož čekají, že druzí budou perfektní. Pro ně je jakákoli chyba nepřekonatelný problém.
Ale lidé nejsou dokonalí. Nechovají se podle našich představ. To, co dělají ostatní, má obvykle pramálo společného s námi. Všichni se řídíme podle vlastních hodnot a názorů, které jen těžko ovlivní někdo druhý.
...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.
Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.
V terapii hledáme autentickou osobnost. Tu, kterou se někdejší dítě marně chtělo stát.
34 min
Co nám brání jít do konfliktu? Nevěříme vzájemnému vztahu, nevěříme ani sami sobě.
9 min
Psycholog Dalibor Špok představuje svoji oblíbenou relaxační techniku.
32 min
Většinou píšu tak, abych vás povzbudil, inspiroval. Dnes vás chci zneklidnit.
65 min