Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Otevřete své srdce

Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit.

Radka Gottwaldová

Radka Gottwaldová

14. 2. 2014

Je lepší být naivní s otevřeným srdcem, nebo citově chladný a analyzující? Nedávno jsem se bavila s kolegou v práci, zda je lepší, když nás někdo párkrát zraní, protože jsme upřímní, nebo zda je lepší kolem sebe postavit hradby, kterými není jednoduché proniknout.

Já jakožto zástupce otevřenosti jsem pro první možnost, i za cenu menších zranění. A mám k tomu hned několik důvodů. Nejdříve ale dva příklady.

Slečna Anna měla od střední školy problém s autoritami. Nesnesla, když jí někdo říkal, co má dělat, což se ve škole stávalo poměrně často. V zaměstnání to bylo podobné. Obvykle s nadřízenými pracovní problémy neřešila, protože měla obavy, že by se to nakonec obrátilo proti ní nebo že by ji odbyli.

V posledním zaměstnání však udělala přesný opak. Po prvním problému s kolegou se rozhodla důvěřovat manažerovi a situaci s ním řešit. K jejímu překvapení se nic z toho, čeho se obávala, nestalo, její vztah s kolegou nijak neutrpěl a manažer jí byl oporou dál.

Lidé nás nemilují pro nás samé, ale pro to, jak se v naší společnosti cítí.

Jiný příklad je z oblasti osobních vztahů. Děvče, řekněme Bára, je krásná, inteligentní a nadaná dívka. Její otec se o rodinu příliš nezajímal, nikdy necítila jeho podporu, rodinu opustil. Bára má pocit, že ji nikdo nebude dostatečně milovat a že chlapi za moc nestojí.

Vybírá si protějšky, které jí sice imponují, ale při sebemenším nedostatku ze vztahu utíká. Když už si najde toho „dokonalého“ muže, obvykle ji zklame. Vlastně všichni muži v jejím okolí jí neustále potvrzují, že jsou omezení, své partnerky nerespektují, a tak se její nedůvěra potvrzuje.

Nebojme se vypadat hloupě

Jaká jsou podle mě pozitiva toho mít důvěru k ostatním a vidět na nich to lepší?

  1. Pokud jsme optimističtí a máme rádi lidi kolem nás, nejspíš se k nám budou chovat podobně. Jednoduchý zákon přenosu. Lidé nás nemilují pro nás samé, ale pro to, jak se v naší společnosti cítí. Pokud budeme lidi unavovat, deptat nebo deprimovat, budeme přitahovat pouze lidi s nízkým sebevědomím – ti ostatní to dlouho nevydrží.
  2. Být otevřený a dávat najevo pocity možná není nejbezpečnější (vždy může dojít k odmítnutí, nedorozumění či zklamání), na druhou stranu pokud k tomu dojde při navazování vztahu hned na začátku, nejspíše se vyhneme větším „ztrátám“ později.
  3. Často se lidé obávají, že budou vypadat slabí, pokud budou jednat bezelstně. Vždyť svět kolem nás je tak nepřátelský. Myslím, že opak je ale pravdou. Dnes mi přijdou slabí spíše lidé, kteří kolem sebe neustále kopou nebo někoho shazují.
  4. Možná budeme vypadat hloupě, že máme o druhých lepší mínění, než mají o nás oni, kteří programově předpokládají, že nestojíme za moc. Není ale často zábavnější bavit se s lidmi než na jejich účet?
  5. Mít od druhých odstup je v pořádku, pokud je neznáme. Neměli bychom ale automaticky předpokládat, že se budou chovat jako člověk, který nás již zklamal, protože nám dotyčného něčím připomínají.
  6. Pokud nás ostatní zneužívají, ať se jedná o finanční pomoc, nezávazný sex nebo uspokojení jiných potřeb, není chyba v nich, ale v nás. Člověk může být otevřený a vřelý a stejně se těmto nepříjemným zážitkům vyhnout. Důvěra neznamená odevzdání se či obětování.
  7. Citově chladní a uzavření jedinci jsou možná přitažliví zpočátku navazování intimního vztahu. Není jednoduché se k nim přiblížit. Nevíme, co si o nich myslet. Jsou velkou neznámou. Nevíme ale také, co se skrývá uvnitř.
  8. Rozhodneme-li se po několika zklamáních zakrývat pravé city, být odtažití, nevěřit ostatním a budeme používat podobné obranné strategie, druhým budeme připadat buď nadřazení, nebo je bude lákat nás dobývat. Problém může nastat, když se jednomu takovému „průzkumníkovi“ otevřeme a začneme mu věřit. Naše dynamika vztahů se velmi změní a je dost možné, že nás opustí, nechtěně zraní nebo nám ublíží. Ale je to jeho chyba? Vždyť on znal doteď velmi odlišného člověka.

Právě nedůvěřivé lidi je jednoduché zklamat, jelikož čekají, že druzí budou perfektní.

Kolik důvěry je příliš?

Podle mého názoru problém vzniká, jestliže důvěru přeháníme. Pokud očekáváme, že druzí mají stejné hodnoty jako my, pokud ostatní necháme ovlivňovat náš život a stavíme se do role bezbranných obětí.

Často se stává, že nejsou zklamáni lidé, kteří druhým přirozeně důvěřují, ale ti, kteří jsou přirozeně nedůvěřiví. Takové lidi je jednoduché zklamat, jelikož čekají, že druzí budou perfektní. Pro ně je jakákoli chyba nepřekonatelný problém.

Ale lidé nejsou dokonalí. Nechovají se podle našich představ. To, co dělají ostatní, má obvykle pramálo společného s námi. Všichni se řídíme podle vlastních hodnot a názorů, které jen těžko ovlivní někdo druhý.

Diskuse 0