19. 4. 2023
Při skupinových aktivitách na konci setkání často slýchám, jak moc si účastníci cení toho, že se druzí autenticky odhalovali a sdíleli své pocity, životní příběhy a zkušenosti. A že to potom bylo i pro ně samotné jednodušší. Tyhle komentáře mi připomínají slepici a vejce – jak to, že všichni vždycky kvitují, že se mohli otevřít až „po někom“? Někdo přece musel začít, ne?
Na světě je nová sociální síť BeReal. Kromě toho, že její podstatou je přimět uživatele na nic si nehrát a zveřejňovat obrázky a videa ze všedních, nenalíčených a nenačančaných okamžiků, obsahuje podmínku, že šedivé, nudné či trapné záběry nesnědené bagety z benzínky či kamaráda v teplákách u televize uvidíte až poté, co sami zveřejníte vlastní současné dění bez příkras. Je to taková hra se sebeodhalením, která mě přiměla zamyslet se, jak a kdy se otvíráme.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné