Paradox samoty

Sami se sebou žijeme neustále, ne vždy si ale umíme být skutečně nablízku.

12:48
Anna Faltýnková

Anna Faltýnková
Psycholožka

5. 9. 2024

Ať už trávíme čas v práci s kolegy, doma s rodinou, či na sociálních sítích, většinu našeho bdělého času věnujeme sociálním aktivitám. Člověk je tvor společenský, a tak je přirozené, že ke spokojenému životu potřebuje udržovat kvalitní sociální vazby. Stejně prospěšné ale je i bytí sám či sama se sebou, což je pro mnohé obtížná představa. Stává se, že sami být tak nějak neumíme a ani nechceme. Samota nás nudí, tísní až děsí, přináší zneklidňující myšlenky a vyplavuje nepříjemné vzpomínky.

Podobné pocity zažívá i čtenářka Adéla, která nám do redakce napsala: Jakmile mám být sama se sebou bez plánu s někým dalším, propadám do pocitu úzkosti, prázdnoty a neoblíbenosti, a to zejména pokud zrovna nemá nikdo čas a já nemohu naplnit tu prázdnotu s někým, kdo mi dá lásku, zájem, pozornost.

Pokračovat ve čtení

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Co si dlužím

Sami vůči sobě jsme věřitelem i dlužníkem současně. Jak předcházet vyčerpání zdrojů?

8 min

Umění vypnout

Učím se být nejen on, ale také off – zastavit se včas, když bych toho …

9 min

Nikdo nejsme dost dobří

Hluboký pocit nedostatečnosti je základní lidská zkušenost.

12 min

Učím se nevědět

O profesních slepých uličkách začínající psycholožky píše Tereza Sladká.

7 min

Nemluvme o násilí

Jak mluvit s dětmi, aby se škola a svět staly bezpečnějším místem?

16 min

5. 9. 2024

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.