9. 6. 2020
Občas se mi stává, že na konzultaci s klienty dorazí kamarádi. Někdy se s nimi setkám doopravdy, většinou je ale kamarád přítomen jen jako přízrak, který nenápadně proplouvá naším rozhovorem. Zdá se, že v daných obtížích hrají spíše okrajovou roli, primárně jde o úplně jiný problém. A pak to přijde… „Víte, ona Lucka je skvělá ženská, myslí to dobře, nikdy bych jí nic zlého neřekla, ale…“ Ale? Co tu teda dělá? Zpozorním. Ať už je to Lucka, Lenka nebo Honza, přimotali se do našeho příběhu tak nějak náhodou? Mluvíme o nich jen proto, abychom si vysvětlili, jak skvělí přes to jisté „ale“ vlastně jsou? Nejednou se totiž stalo, že právě oni měli v příběhu roli zdánlivě malou, ale klíčovou.
Jsou schopni jít spolu na kafe, jet na dovolenou, svěřovat se s rodinnými problémy, dokonce spolu často pracují, a tráví tak spolu podstatnou část dne. Vědí o sobě téměř všechno. Když na to přijde, vybírají spolu vhodné spodní prádlo drahým polovičkám a znají dopodrobna většinu svých zlozvyků. Když ale přijde na „to“, rozpačité dusno by se dalo krájet.
Pokračovat ve čtení
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné