Občas se mi stává, že na konzultaci s klienty dorazí kamarádi. Někdy se s nimi setkám doopravdy, většinou je ale kamarád přítomen jen jako přízrak, který nenápadně proplouvá naším rozhovorem. Zdá se, že v daných obtížích hrají spíše okrajovou roli, primárně jde o úplně jiný problém. A pak to přijde… „Víte, ona Lucka je skvělá ženská, myslí to dobře, nikdy bych jí nic zlého neřekla, ale…“ Ale? Co tu teda dělá? Zpozorním. Ať už je to Lucka, Lenka nebo Honza, přimotali se do našeho příběhu tak nějak náhodou? Mluvíme o nich jen proto, abychom si vysvětlili, jak skvělí přes to jisté „ale“ vlastně jsou? Nejednou se totiž stalo, že právě oni měli v příběhu roli zdánlivě malou, ale klíčovou.