„Nespěchej. Nic ti neuteče. Nic se nestane. Nemusíš na sebe tlačit. Je v pořádku jen tak být. Teď nemusíš o nic usilovat…“ přeříkává si Pavla. Před několika měsíci to tak ale neměla. Spěchala. Tlačila na sebe. Požadovala po sobě neskutečné věci, aniž by si jejich tíhu uvědomovala. Nebyla to schopná vidět, jen cítila, že ji něco dohání a nekonečné požadavky jí šlapou na paty. Nedokázala zastavit splašenou mysl, odpočinout si a poslední dobou ani usnout.