Představte si situaci, kdy odcházíte z pracovní porady. Na jejím konci jste se kolegy na něco zeptali a on vám nepříjemně odsekl. Pak rychle odešel, aniž by s vámi promluvil. Pokud na to u něj nejste zvyklí, váš vnitřní dialog může být třeba takovýhle: „Asi se na mě naštval. Vadila mu ta otázka? Možná byla hloupá. Příště se radši nebudu ptát. Ale zase – jak to mám vědět? Možná to pochopil tak, že si z něj dělám srandu…“ A při troše smůly na to možná budete myslet celý večer.
Americká výzkumnice Brené Brown tomu říká příběhy, které si vymýšlíme. Všichni je máme v hlavě každý den a každou chvíli, jenže na ně není úplně spolehnutí. Protože je možné, že kolegu prostě bolel zub a on si co nejdřív potřeboval jít vzít prášek.
Zde můžete posoudit a přizpůsobit služby, které bychom rádi na tomto webu používali. Máte to pod kontrolou! Povolte nebo zakažte služby, jak uznáte za vhodné.