Když jsme psychicky na dně, máme tendenci považovat za příčinu něco, co je vlastně až poslední kapkou.
Nikdy jsem s nikým nechodil a vlastně mi to nechybí. Co když ale jednou budu litovat?
Začali jsme spolu bydlet a vidím, že je to jinak. Rozejít se, nebo dát vztahu šanci?
Dcera ve školce odmítá většinu jídel. Učitelky chtějí, abychom si ji brali domů už po obědě.
Chci si najít jinou práci, ale mám strach, že si nakonec jen pohorším.
Zemřel mi manžel. Vidím víc než kdy dřív, že kolem sebe moc jiných lidí vlastně nemám.
Jak odnaučit roční dítě nevhodnému chování?
Porod dcery skončil císařským řezem a já cítím, že jsem selhala jako žena.
Připadá mi, že jsou všichni lepší než já. Nedaří se mi ve škole, v práci ani ve vztazích.
Moje dětství bylo hodně těžké. Mám vůbec naději, že se někdy zbavím následků?
Prý všechno zařídím nejlíp. Jenže já už nechci trávit svůj volný čas obskakováním druhých.
Vztahové problémy u mě spustily řetězec pochybností o sobě samém. Kudy z něj ven?
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.