Dobrý den,
již od puberty se trápím nedostatkem sebevědomí. Trvá to už deset let a pořád se s tím peru. Bojím se i takových banalit, jako je objednat se telefonicky u lékaře, promluvit na cizího člověka nebo vyjádřit svůj nesouhlas. Nebo si říct o to, co mi patří.
Nejde o strach ze samotného aktu, vždycky udělám, co se sluší a patří, ale cítím se strašně nepříjemně, že se ztrapním, řeknu něco špatně nebo mě lidé nebudou brát vážně.
Byla jsem i u psychologa, který mi řekl, že můj problém tkví v tom, že se mi rodiče nikdy porádně nevěnovali a sourozenci mě vždycky shazovali. Tak jsem zlepšila vztahy s rodiči i sourozenci, vše jsme si vyříkali, ale pořád si nevěřím.
Jsem chytrá, všeobecně nadaná, hezká, oblíbená, mám skvělého přítele, kamarády, dobrou práci. Ale stačí jedno kritické slůvko nebo malý nezdar a okamžitě si připadám jako nejneschopnější člověk na světě. Snažím se na sobě pracovat, pozitivně myslet a nebrat se tak vážně. Pořád s tím bojuji, opravdu se snažím, ale začínají mi docházet síly.
Byla by pro mě lepší individuální dlouhodobější terapie s psychologem? Nebo je možné tento problém zvládnout bez této pomoci? Pokud ano, jak?
Moc děkuji za odpověď.
Petra
Názor odborníka
Dobrý den, Petro,
předně děkuji za váš dotaz. Nízké sebevědomí trápí překvapivě mnoho lidí, kteří jsou schopní o sobě říci to, co vy: „Jsem chytrá, všeobecně nadaná, hezká, oblíbená, mám skvělého přítele, kamarády, dobrou práci.“
Máte opravdu velké štěstí a nejen proto, že se tím vším můžete pochlubit, ale hlavně proto, že si to uvědomujete! To je velmi důležité. Vědomí sama sebe je základem zdravého sebevědomí a vy rozhodně nějaké máte, když tohle o sobě dokážete napsat. Řekněme tedy, že je třeba dále pracovat na jeho posílení.
Dle vašich slov právě to děláte a snažíte se o zvýšení sebevědomí. Chci ocenit velký krok, který jste udělala ve vztahu s rodinou a sourozenci. Je zjevné, že máte chuť, sílu, kuráž a hlavně víru, že to dokážete změnit. I to svědčí o vašem sebevědomí! Nesebevědomý člověk by to pravděpodobně předem vzdal.
Mám‑li se vyjádřit k vaší otázce, je určitě více způsobů, jak na sobě pracovat. Psychoterapii rozhodně mohu doporučit. Je pravděpodobné, že spolupráce s odborníkem by vzala více jak jedno nárazové setkání. Práce na sobě je totiž kontinuální proces. V takovém případě je dobré hledat na spolupráci někoho, kdo ve vás budí důvěru a s kým si chcete o svém životě a sebevědomí povídat.
Jinou možností je pracovat na sobě sama s pomocí vašeho přítele či kamarádů. Jsem si jistá, že navzdory nepříjemnému pocitu ze situací, které popisujete, je nakonec zvládnete. Dokážete jistě zavolat a objednat se u lékaře, dokážete oslovit cizího člověka, když je to třeba, a určitě si také dokážete říci o to, co vám patří. Možná ne vždy, ale dokážete to. Je to tak?
Zajímá mne, co se tedy děje potom? Jak na vás ti lidé reagují a jaký máte pocit poté, co zavoláte, oslovíte nebo si o něco řeknete. Zajímá mne také, jak vás v takové situaci vnímá váš přítel či kamarádka. Ptala jste se jich, co viděli a slyšeli? Jednoduchou inspirací pro vás může být sledovat podobné události a vždy si pak položit otázku sobě: Co mi pomohlo to zvládnout? Co to umím? A pokud vás měl možnost u toho někdo blízký sledovat, zeptat se i tohoto člověka: Jak jsem to zvládla? Co, z toho co umím, na tebe zapůsobilo? Jsem si jistá, že se dozvíte zajímavé a povzbudivé informace.
Každý den se najde příležitost k tomu se ocenit, připomenout si, co už umím a co nového se ještě chci naučit. Tak to zkoušejte a zvyšujte si tak vědomí sebe sama. A když budete chtít, nebojte se říct si o pomoc.
Přeji ať se i nadále daří!
Se srdečným pozdravem,
Kateřina Vrtělová
Pomohl vám článek?
