Dobrý den,
v těhotenství se mi udělalo špatně a od té doby mám potíže. Při nákupu, nebo když jsem sama venku při jízdě autobusem, mám obavu, že se mi může něco stát. Dostaví se takový divný pocit… a někdy se mi roztřesou i nohy.
Chodím samozřejmě nakupovat každý den. Vždy to zvládnu a nic se nestane. Ale ten pocit je tu pořád. A to samé prožívám i v autobuse. Jízdu vydržím, ovšem pocit je tu stále. Pořád se snažím sama sebe přesvědčit, že si můžu kdykoliv zavolat pomoc, ale nezabírá to. Někdy je to horší, někdy lepší… někdy jsem schopná jít a klidně hodinu strávit v nákupním centru, pokud nenakupuju sama. Prosím o radu, jak s tím pocitem bojovat.
Děkuji
Bára
Názor odborníka
Dobrý den, Báro,
nevolnost v dopravním prostředku, nákupním centru, nebo ve výtahu, se někdy přihodí každému. Můžete na ni zapomenout jako na nepříjemnou epizodu ve svém životě, nebo naopak. Stane se vaší „černou můrou“ a budete se obávat každé jízdy autobusem.
Píšete, že poprvé se vám to stalo, když jste byla těhotná. Z vašeho dotazu není jasné, jestli těhotenství ještě trvá – potom by mohly tyto stavy odeznít přirozeně po porodu. Jestli však přetrvávají delší dobu, jedná se o stavy úzkosti, které se u vás projevují třesem nohou a tím „divným pocitem“. Píšete, že se vám to stává i při nakupování. Situacím se zřejmě nevyhýbáte a snažíte se je spíš překonávat. Sama, nebo s podporou někoho druhého. To vnímám jako velmi pozitivní pro jejich další zvládání.
Co jsou „úzkostné stavy“?
Úzkostné stavy občas prožívá v mírné formě každý z nás. Pokud je však začneme zažívat stále častěji a silněji, objevují se pravidelně ve spojení s nějakou činností, nebo dokonce vedou k vyhýbání se různým situacím, potom se už jedná o problém.
Abyste lépe pochopila, co se s vámi děje, nastíním vám velmi zjednodušený model úzkostného stavu.
Na počátku je takzvaný „spouštěč“, tedy něco, co spustí úzkostný stav. Spouštěčem může být cokoliv z našeho okolí – místo či situace, kterou jsme zažili jako nepříjemnou a ohrožující. Spouštěčem však může být i něco uvnitř nás. Vzpomínky, myšlenky i tělesné příznaky, které jsme zažili jako nepříjemné. Ve vašem případě byla spouštěčem situace v autobuse, kdy se vám udělalo špatně.
Ve chvíli, kdy si tento nepříjemný stav uvědomíme, naskočí automaticky myšlenky, jako např. „určitě omdlím“, „něco hrozného se stane“. Pokud situaci vyhodnotíme jako ohrožující a vážnou, navodí to v nás silnou emoční reakci. V tomto případě obavu, úzkost – a čím víc na ni myslíte, tím víc se emoce zesilují.
Emoce jsou vždy doprovázeny tělesnými příznaky, které mohou mít velmi pestré spektrum. Například bušení srdce, pocení, brnění, nevolnost, pocit na omdlení, obtížné dýchání, pocit slabosti v končetinách, návaly horka, chladu apod.
Tyto příznaky jsou přirozenou reakcí organismu na stres, ale právě ony nás mohou ještě více vylekat. A tady se dostáváme do začarovaného kruhu. Čím více se vyděsíme, tím víc zesílíme i tělesnou reakci.
Pokud prožíváme takovýto úzkostný stav, vede to k tenzi a ke snaze z podobných stavů unikat, nebo se jim raději vyhnout. Obě varianty ale způsobují, že se problém udržuje. Vyhýbavým chováním ztrácíme jistotu, že jsme schopni tyto situace zvládat.
Jak na úzkost vyzrát
To, co jsem výše popsala, je velmi zjednodušený model. Většinou se stav úzkosti odehraje bleskově a propojeně v tělesné i psychické rovině.
Báro, zkusím zde uvést několik nápadů, které by vám mohly být užitečné při zvládání situací, o kterých píšete. Tyto postupy lze užít u mírnějších stavů úzkosti. V případě silných úzkostí či paniky je nutné vyhledat odborníka, který s vámi situaci zmapuje a doporučí další postup.
A teď už k těm nápadům. Zkuste si svoje stavy trochu více zpřesnit. Jaký je to ten „divný pocit“? Co se v té chvíli děje s vaším tělem? Jaké vás napadají myšlenky?
Další jednoduchou pomůckou, jak se lépe vyznat v intenzitě a četnosti těchto stavů, je takzvané škálování. Kdybyste měla svoje pocity v autobuse ohodnotit na škále od 1 do 10 (desítka je ten nejhorší stav jaký jste zažila, 0 je nepřítomnost úzkosti v podobné situaci), kde byste se nacházela? Zkuste si třeba pro sebe týden či dva vést tyto jednoduché záznamy. Může vám to být nápomocné při zjišťování změny, případně při rozhodnutí vyhledat terapeuta.
Pokud je to možné, situacím se nevyhýbejte, protože tím paradoxně posílíte svoji úzkost. Pokuste se získat odstup od toho, co prožíváte.
Naučte se více pracovat s dechem – můžete vyzkoušet několik pomalých nádechů a výdechů a ve chvíli, kdy vás zase přepadne ten pocit, zkuste zaměřit svoji pozornost na dech, nebo ji odvést k jiným podnětům (k dotekům, ke zrakovým a sluchovým podnětům).
Práci s dechem a uvolněním je třeba zkoušet v situacích, kdy se cítíte klidně, abyste ji byla schopna použít i ve vypjatější chvíli. Když jste doma, v bezpečí, můžete zapojit také svoji fantazii. Představovat si situace, kdy např. nastupujete do autobusu, jedete autobusem… a cítíte se u toho v pohodě. Všechno je v pořádku… vystupujete.
Je tu i možnost vyzkoušet fytofarmaka – přírodní preparáty. Jsou to výtažky z bylin mírnící stavy úzkosti a neklidu. A pokud byste se chtěla dozvědět více, přečtěte si např. knihu „Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti“ od MUDr. Jana Praška.
Využívejte celý web.
PředplatnéTyto nápady nabízím k vyzkoušení, každému pomáhá něco jiného. V případě, že nic z toho neuleví, neváhejte kontaktovat odborníka. Moc vám držím palce, aby se vám to podařilo zvládnout.
Hana Formánková
