Naše audiobooky
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Poradna
Foto: Shutterstock.com

Být ta druhá mi nestačí: Rozlišujte potřeby jeho dětí a exmanželky.

Dobrý den, prosím o názor, možná radu. Jsem s přítelem dva roky, oba máme ve střídavé péči…

Kateřina Victorinová

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

14. 10. 2011

14. 10. 2011

Dobrý den,

prosím o názor, možná radu. Jsem s přítelem dva roky, oba máme ve střídavé péči po týdnu dvě děti. V týdnu, kdy děti máme, bydlíme každý ve svém bydlišti a prakticky se nevidíme, jen si píšeme, sdílíme společně radosti i starosti, ale jen virtuálně. Žijeme každý po svém, hlavně pro děti. V týdnu, kdy děti nemáme, jsme většinou různě buď u mě nebo u něj, teoreticky bychom si mohli jen užívat sami sebe, různých akcí a zkrátka pěkně žít.

Jenže pro přítele ten týden, kdy děti nemá, nekončí. Jeho bývalá žena neustále nestíhá, nezvládá, pořád něco potřebuje a přítel se jí snaží ve všem vyhovět. I přes drsný rozvod mají teď pěkný vztah. Přítel se také několikrát zmínil, že kdybychom nebyli spolu, vrátil by se k ní. Ten stav bych popsala asi takto – kdykoliv ona něco potřebuje, což je několikrát týdně, přítel bez jakéhokoliv rozmyslu a ohledu na mě vyhoví, pak mi všechno ještě odvypráví (co u ní snědl, o čem se bavili, co zase potřebovala) a vůbec si neuvědomuje, že mi to ubližuje.

Vadí mi, že společný týden neužíváme tak, jak bych si představovala, jak bychom mohli, tedy vypustit starosti a užívat si společného času, když máme jinak tak složité podmínky pro vztah. Společné bydlení nepřichází v úvahu, promluvit si s přítelem nepomohlo, protože on své chování vidí jako „dělám to nejlepší pro děti, jen pomáhám“ a přes to vlak nejede. Kolikrát se cítím jako překážka jejich potenciálnímu štěstí. Přestože jí vůbec neznám, mám jí neustále „za zadkem“. A já bohužel většinou bouchnu.

Lada

Názor odborníka


Milá Lado,

prvně bych ráda vyjádřila obdiv, že jste dokázala začít nový vztah v situaci, která je jistě emocionálně i časově náročná. Proto také chápu, že volný týden byste ráda trávila poněkud jinak. Celkově mi z vašeho dotazu vystupuje dojem, který jsem uvedla v názvu. Nestačí mi být tou druhou – druhou ženou v životě a možná i v srdci svého partnera.

Je totiž jistě rozdíl pomáhat, být k dispozici, pokud je to nutné, než být stále ve střehu a mít prioroty, které se vás vlastně netýkají. Přesto bych asi rozlišovala mezi potřebami dětí partnera a jeho exmanželky. Děti si své potřeby sytit neumí, proto je alespoň pro mě přijatelné, když potřebují a žádají, i když to není vhodné. Naopak exmanželku bych také ráda měla jako někoho, koho ctím jako matku dětí partnera, ale s kým nejsem neustále konfrontována a nedobrovolně propojována.

Obecně mi tento vztah trochu připomíná vztahy, kde tchýně nárokuje syna tak moc, že vlastně i jeho manželka a matka dětí je stále jakoby druhá.

Jde tedy o to, zda se partner kvůli vám začně více věnovat vašemu vztahu a tedy i přímo vám nebo to z nějakého důvodu nejde. Důvodů může být několik a jediný nepřijatelný argument by pro mne byl, že to takto partner vlastně chce a že mu toto vyhovuje.

Ostatní důvody jsou jistě pochopitelné, ale ani přesto se nemusíte smiřovat s tímto kompromisem. Naopak ale toto čestné druhé místo přijmout můžete a v klidu se věnovat sobě nebo hledat někoho, s kým se vám bude dařit lépe.

Přeji, ať jste tak či tak spokojená a zvládáte vše, co je třeba.

Zdraví Katka Victorinová

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu – rovnou nás podpořit a připojit se, nebo jen zdarma dostávat naše newslettery.

Přístup ke všemu:

Koupit předplatné

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.