11. 7. 2023
Je to pár dnů, co jsme s partnerem jeli autem po Praze. Když jsme zastavili na červenou, z auta před námi vyběhla hystericky křičící žena, vběhla do zahrádky blízké restaurace a začala se schovávat mezi lidmi. Za chvíli vyběhl z auta muž, přiskočil k ženě, chytil ji pod krkem a táhl ji za vlasy zpět do auta. Všichni přihlížející stáli jako opaření. Žena hrozně křičela. Dva duchapřítomní muži, z kterých už asi opadl prvotní šok, jí přiběhli na pomoc. Muž držící ženu začal řvát, ať je nechají, že je to jeho žena, že si spolu jen něco vyříkávají, a zatáhl ji zpět do auta. Já jsem mezitím zavolala policii. Nevím, jak příběh dál pokračoval, a pro dnešní článek to není důležité. Důležitá je otázka, kterou můj zaražený muž vyslovil, když se situace zklidnila: „Jak se takhle může někdo k někomu chovat?“ Jak je možné, že některé vztahy jsou harmonické, zatímco jiné sklouznou do násilí a chaosu?
Já sama vnímám ve svém životě silné rodinné vzorce – občas mám pocit, jako bych hrála roli svých rodičů a žila jejich život. Můj partner se živí úplně stejnou prací jako můj otec, já jsem po mámě psycholožka, stěhujeme se do našeho rodného města do podobného domu.
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné