Po odhalené dlouholeté nevěře jsem byla velmi zklamaná, nevěřila jsem v možnost pokračovat v manželství a muže vyhodila z domu. Po měsíci odloučení a vychladnutí emocí jsem si uvědomila dopad na naše malé děti a ráda bych na vztahu pracovala a rodinu zachránila.
Manžel teď mluví o velkém odcizení, odmítá se vrátit domů, ale chce s dětmi i domácností pomoci. Vídáme se několikrát týdně – pouze trávíme společně čas s dětmi. Je velmi nepřístupný a odtažitý, nechce o tom mluvit ani situaci řešit. Říká, že neví, co bude.
Já mám potřebu jednat, přesvědčit ho o správnosti návratu. Trpím tím, že nevím, co bude. Nevím, jak dál.
Marc, 37 let
Názor odborníka
Milá Marc,
snažím se vcítit do vaší situace, ale nemohu se vás doptat na spoustu dalších věcí. Chápu, že toto období je pro vás velmi nepříjemné, plné napětí a nejistoty. Jste zklamaná po odhalené nevěře.
Muselo to strašně bolet. Po měsíci odloučení jste si možná uvědomila, že by šlo nějak ve vztahu pokračovat a rodinu udržet, že by to třeba nebylo tak hrozné – aspoň mi pomůže s domácností a péčí o děti. Začala jste uvažovat racionálně.
Někdy se za takovým rozumným uvědoměním skrývá hlavně strach z toho, co bude dál. Většinou to ale „rozum“ příliš dlouho nevydrží a za nějaký čas opět převládnou emoce – tím spíš, pokud ho ještě aspoň trochu milujete. Znovu vás to může bolet, začnou výčitky, hádky…
Máte děti. Takové prostředí je pro ně velmi traumatizující. Vzpomínám si na výrok jedné klientky: Vždy jsem si moc přála, aby se rodiče bývali rozvedli. To dusno a hádky doma se nedaly vydržet… Pro děti není vždy dobré, když spolu rodiče zůstanou.
Projít bolestnou situací
Nevím, jaký byl váš vztah s manželem a za jakých okolností začala jeho nevěra. Píšete, že jeho mimomanželský vztah byl dlouhodobý. Navíc manžel je nepřístupný, odtažitý a nechce se vrátit domů. Z toho usuzuji, že manžel byl (nebo stále je) citově zainteresován jinde.
Tlak na komunikaci většinou vyvolává protitlak a druhá strana se ještě více zatvrdí. Jak přesvědčit někoho o správnosti návratu? Ve skutečnosti nevíme, jestli je to správné. Přesvědčování zase vychází z rozumu.
Ze zkušeností z mé poradenské praxe vím, že jenom rozum pro fungování dlouhodobých spokojených vztahů nestačí. Ještě horší situace nastávají tehdy, pokud je muž „donucen“, např. skrze děti, ve vztahu zůstat. Věřím tomu, že každý má právo se rozhodnout, s kým chce žít.
Asi zažíváte různé nepříjemné emoce – bezmoc, silnou nejistotu, strach, vztek… Rozumím vaší potřebě jednat a situaci vyřešit. Bohužel některé situace se okamžitě „řešit“ nedají (nebo dají, ale většinou je to blbě). Potřebují čas.
Přečkat toto období bývá velmi těžké. Nechci vám dávat rady, které už jste pravděpodobně slyšela (soustřeďte se na sebe, dělejte si radost, uvědomte si, co máte dobrého a podobně), i když skutečně pomáhají, pokud se vám je povede začlenit do života. Navrhovala bych najít někoho, s kým budete moci své pocity a starosti bezpečně sdílet a kdo vás v této situaci podpoří, například psychoterapeut/ka.
Je dobré, že manžel vám chce pomáhat s domácností a s péčí o děti, takže na ty „praktické věci“ nebudete sama. Zkuste se s ním například dohodnout na pravidlech typu: co bude konkrétně dělat, kdy přijde za dětmi apod. Dodá vám to aspoň trochu jistoty.
Také si můžete pro sebe dát termín, dokdy tu nejistotu budete snášet (např. do konce roku). Do té doby uvidíte, jak se bude situace vyvíjet. Jak říká, váš manžel neví, co bude. A vy to teď zřejmě taky nevíte.
Držím vám moc palce, ať vše dopadne nejlépe, jak jen to jde, a přeji vám hodně trpělivosti a síly.
Radka
Pomohl vám článek?
