Dobrý den,
poslední dobou se stalo velmi mnoho nepříjemných věcí – bezdůvodný rozchod po čtyřech letech, ztráta blízkých, rodiny. Vzhledem k mé přecitlivělosti jsem tyto změny nesl velmi špatně, nemohl jsem spát, jíst, jakkoliv fungovat.
Na jednu stranu jsem se cítil jinak, cítil jsem se o dost vepředu.
S partnerkou jsme se však dali po dvou měsících znovu dohromady. Chvíli to vše perfektně fungovalo, ale pak se cosi ve mně zlomilo. Od té doby cítím vše jinak, ze všeho mám strach, veškeré činnosti, které jsem dřív dělal, mi vůbec nic neříkají, všechno a všichni mi přijdou velmi stresující. Mám problémy se spánkem, stravováním.
Často se slzami v očích vzpomínám na to, co bylo dřív. A vlastně už ani to mi nic neříká. Jako bych nežil. Je to hrozný pocit, který mě dohání k zoufalství. I když nemám důvod, aby mi bylo špatně, stejně mi je. Vlastně ani nevím, kdy jsem se naposled upřímně zasmál a měl dobrou náladu… Jak se z toho dostat a žít zase jako člověk?
Pavel
Názor odborníka
Dobrý den, Pavle,
píšete o složitém životním období, které právě prožíváte (rozchod s partnerkou, ztráta blízkých), které mělo za následek to, že se nyní cítíte zoufale, smutně, máte problémy se spánkem, jídlem apod. Jak dlouho toto období trvá, Pavle?
Z vašeho dotazu není poznat, jaké konkrétní záležitosti vedly k rozpadu a posléze i k znovuobnovení vašeho vztahu. Píšete, že vše chvíli fungovalo, ale pak se něco stalo a vy jste se začal cítit jinak. Zkuste se zamyslet nad tím, co se v té době stalo. Jakákoli událost, zkušenost nebo zážitek, který by mohl souviset s vaší změnou vnímání, může být nyní podstatný. Pokud se člověk začne najednou cítit jinak, většinou to má na svědomí nějaký impulz, podnět. Je to jako když stavíte kostičky domina a nastane tzv. dominový efekt, kdy jedna kostička spustí řadu dalších. Napadá vás, co by mohlo být onou pomyslnou kostičkou, která spustila běh dalších událostí? Píšete o strachu, stresu či ztrátě zájmu o činnosti, které jste měl dříve rád. Kdyby vaše emoce mohly mluvit, o čem by hovořily? Čeho by se bály, z čeho by byly ve stresu, co by jim bralo energii věnovat se dříve oblíbeným činnostem?
Přemýšlím také nad tím, že zmiňujete ztrátu blízké osoby/osob, což je událost, která může do našich životů zasáhnout velkou silou. Existuje tzv. tabulka zásadních stresových životních událostí, v níž jsou zaznamenány události (pozitivní i negativní), které mohou pro člověka představovat určitou zátěž, která se pak může projevit jak na jeho zdravotním, tak psychickém stavu. Ztráta blízké osoby, ale také partnerské neshody patří k událostem, které jsou touto škálou hodnoceny jako velmi stresující. Každý samozřejmě může tyto události prožívat jinak intenzivně, proto tuto informaci berte pouze jako podnět, nad kterým je možné, v případě, že vám přijde zajímavý, uvažovat. Záludné na těchto událostech může být také to, že mohou udeřit i s určitým zpožděním, tzn., že člověk pociťuje nepříjemné pocity spojené se ztrátou později než je obvyklé. O to náročnější pak může být proces truchlení, který je s každou významnou ztrátou spojen, rozpoznat nebo si ho odžít.
Pokud člověk prožívá stres dlouhodobě nebo opakovaně, může (ale nemusí) se u něj rozvinout stav projevující se depresivními rysy různé intenzity, který by měl trvat alespoň 2 týdny. Znaky tohoto stavu pak jsou skleslá nálada, snížená energie a aktivita a ztráta schopnosti se radovat nebo prožívat pozitivní události. To, zda jde o tento stav, nebo ne, však bezpečně dokáže zjistit pouze lékař – psychiatr. Takto na dálku je pro mě náročné říci, zda i u vás, Pavle, jde o tuto situaci, přesto jsem vám tuto informaci chtěla předat a říci vám, že není nic špatného na tom vyhledat pomoc, pokud se i nadále nebudete cítit lépe. Cest, kterými se můžete vydat, je několik – první je již výše zmíněná konzultace s lékařem‑psychiatrem, který je schopný určit, zda se ve vašem případě jedná o nějakou formu depresivního stavu a navrhnout léčebny postup. Mimo to je také možné vyhledat podporu u psychologa nebo psychoterapeuta, který ač je „nelékař“, dokáže velmi dobře pracovat s těmito nepříjemnými životními stavy a pomoci vám „žít zase jako člověk“.
Velmi častá a doporučovaná je také spolupráce obou přístupů – že využíváte jak služeb psychologa/terapeuta tak psychiatra. Další možností může být to, že si zkusíte pohovořit o své situaci s někým blízkým z vašeho okolí. I takový člověk vám může být velkou oporou a třeba i průvodcem při hledání dalších forem pomoci. Určitě je také možné využít služeb psychologů ve škole, krizových center, případně různých krizových či linek důvěry, které v dnešní době poskytují anonymní pomoc a podporu mnoha různými formami (skype, telefon, chat, email).
Pavle, píšete velmi konkrétně o svých pocitech, které prožíváte (strach, zoufalství, apatie), z toho usuzuji, že jste citlivý (nikoli přecitlivělý!) a vnímavý mladý muž. To je velká výhoda, protože máte ke svým pocitům přístup a díky tomu je s nimi možné lépe pracovat. Domnívám se, že pokud se vaše pocity tak silně hlásí o slovo, že by stálo za to jim věnovat pozornost a pokusit se pochopit, co se vám snaží říct. Je možné, že pokud se jimi začnete zabývat, lépe pochopíte, co se kolem vás (a ve vás) nyní děje a intenzita těchto pocitů poleví. Je normální, přirozené a lidské cítit se jak dobře, tak i nedobře, zvlášť pokud jste prožil náročné období. Co však už není nutné, je, že na hledání cesty ven z labyrintu dlouhodobých nepříjemných pocitů musíte být sám. Vždy je nějaká cesta a já vám moc přeji, aby se vám ji podařilo najít, ať už ve společnosti přátel nebo odborníků.
Marie Kovářová
