Hezký dobrý den,
chtěla bych vás moc požádat o váš názor na tuto situaci: Loni na konci února jsem odešla z práce – byla jsem nucena dát výpověď. Ve stejnou dobu (skoro na den) mi Pavel řekl, že budeme „jen“ kamarádi.
S Pavlem se známe dlouho, letos v květnu to bylo 7 let. My dva spolu nikdy pořádně nechodili (neměli jsme spolu nikdy sex, i když na začátku nějaké „něžnosti“ byly). On mě možná celých šest let jako partnerku bral, já se k němu ale nechovala moc dobře: využívala jsem ho, odmítala.
Nic jsem mu v tu dobu neřekla a dál si pro sebe hledala někoho vhodnějšího – fyzicky mě také nepřitahoval a nejspíš i proto tedy na konci loňského února řekl, že budeme „jen“ kamarádi (já ho tedy celých šest let brala nejspíš jen jako kamaráda).
Tímto se se mnou „rozešel“, že chce být od té chvíle hlavně sám. Ale já se jeho rozhodnutím začala moc trápit a trápím se naším vztahem doteď. Právě na základě toho, že řekl, že budeme „jen“ kamarádi, jsem ho začala „chtít“ jako partnera, ale on mě stále odmítá a do vážného vztahu jít nechce. Chce už být jen kamarád – a já bych se s ním ráda vídala více, ale to také moc nechce. Stačí mu mnohem méně než mně.
Tak toto vše mě doteď trápilo a stále mě to tíží. Problém je také ten, že tím, jak se našim vztahem neustále zabývám, nejsem schopná si ani hledat práci a skoro nic mě nebaví: jsem taková pasivní, hledat si jiného chlapa taky nemám zájem apod.
Nejhorší ale je, že jsem od toho loňského března bez práce. Je to už rok a sedm měsíců, což je hrůza. Už nemám ani žádné peníze.
Akáša
Názor odborníka
Dobrý den Akášo,
píšete, že byste ráda slyšela můj názor na vaši situaci a z toho, co píšete v závěru vašeho dotazu, to vypadá, že potřebujete především věcmi dost pohnout. Myslím si, že abyste s nimi mohla pohnout, tak potřebujete slyšet můj názor zcela otevřeně: bez příkras a mašliček.
Na začátek oddělme od sebe váš vztah s Pavlem (ať už byl, jaký byl) a vaši nezaměstnanost a finanční tíseň, jako její důsledek. Podle mě to spolu téměř nesouvisí. Mezi řádky cítím – a mohu se šeredně mýlit – že, byste ráda vyřešila oba problémy tím, že znovuobnovíte vztah s Pavlem a vrátíte tak věci do starých (šest let zajetých) kolejí.
Píšete, že jste Pavla využívala – to nezní zcela fér, že? A proto, aby vám partnerský vztah fungoval, to dobré rozhodně není. To, že Pavel ukončil partnerství, které vlastně partnerstvím spíše nebylo, je asi to nejlepší, co mohl udělat – pro sebe i pro vás.
Možná jste si představovala, že to budete vy, kdo se s ním jednou rozejde, ale možná jste také nepřemýšlela o tom, že jednou budete chodit s nějakým jiným chlapem, kterého jste si hledala, ale nebudete kamarádit s Pavlem. Ať je to ale nakonec jak chce, nyní máte v této věci (díky Pavlovi) jasno, a jak se říká – čistý stůl.
Abych vás nasměroval k řešení (a přiznávám se, že je to trochu psychoterapeutický spam, protože jste si o nic takového neřekla), tak vám položím pár otázek, které si při četbě vašeho dotazu sám pokládám: Proč by měl Pavel být nyní s vámi? Co by mu to mohlo přinášet? A proč byste měla být vy s Pavlem?
Říkám si, že jste měla šest let času v něm najít vhodného partnera, ale to se nestalo. Asi vám za tu dobu přirostl k srdci. Když jste ale za tu dlouhou dobu v něm nenašla vhodného člověka pro sdílení života ani lože, možná pro vás prostě není vhodným partnerem. Co myslíte?
Dovedu si představit, že i když to bylo partnerství/nepartnerství, tak po něm zůstalo prázdné místo ve vaší duši, které tam nyní straší: rozptyluje vaše myšlenky, brání soustředění atd. Kam vlastně chcete v životě jít, čím chcete zaplňovat svůj čas, z čeho se radovat, čemu být prospěšná? Dovedu si představit, že v tom „volném místě v duši“ se již co nevidět objeví spousta zajímavého a krásného.
Pokud máte pocit, že s tím potřebujete pomoct, tak se neváhejte obrátit na psychologa či psychoterapeuta. Pavel si jde podle všeho za svým štěstím jinam – přejte mu to, prosím.
Ať je co nevidět lépe.
Jakub Jura
