Dobrý den,
jsem ročník 57 a matka tří dospělých dětí (ročníky 77, 78 a 87). Rozvod proběhl před šesti lety. Otec je vysoce postavený, bohatý, arogantní, nekomunikující a štvoucí děti proti mně. Syn (r.78) s ním spolupracuje. Mám za sebou tříletý rozvod. Po dvou letech jsem započala nový vztah, děti přítele akceptují, až bych řekla, že jej mají rádi. Hlavně vnoučata od syna (r.78), který žije v Plzni.
S přítelem milujeme přírodu, malujeme, jsme oba v ČID a k tomu provozujeme e‑shop. Podařilo se mi odpoutat se od minulosti bez pocitů ublíženosti a hlavně v sobě nepěstuji nenávist. Právě vybudování si nového zázemí v překrásné přírodě mi dalo novou sílu do života.
Můj problém se týká nejmladší dcery (r. 87). Vztahy s dcerou jsou od jejích patnácti let komplikované – rozchod s manželem, pervitin, komunita apod. Po komunitě jsme jí s přítelem vybavili jednopokojový byt, který si přála a po dvou měsících ho bez vysvětlení opustila. Odešla do Brna a zahodila vše, co jsme ji pomohli vybudovat.
Nyní mám podobný problém. Již poněkolikáte se mnou nekomunikuje – vždy kvůli banalitě. Nechce se mnou dořešit problém, společně dojít ke shodě. Snažím se seč síly stačí, bohužel se to odráží vždy na mé nemoci. Po konfliktech mám vždy velké bolesti. Dcera přestala se mnou komunikovat úplně a nevím co mám dělat. Slíbila jsem jí před časem přispět 50.000 na auto, ale mám pocit, že toto nepadne na úrodnou půdu. Jako bych ji nyní uplácela, aby se mnou komunikovala. Zase mám dilema, že jsem ji to přece slíbila a sliby se mají plnit. Moje maminka se mnou mnohokrát nekomunikovala, třeba i tři roky, a děti vědí, jak mě to bolelo. Prosím poraďte.
Mamulka
Názor odborníka
Vážená paní,
pokud se začne vztah mezi matkou a dcerou významně komplikovat, vždy jsou ve hře rodičovské komplexy, bohužel jak dcery, tak i matky. Náležitosti, které jste mi popsala, pro to přinášejí dostatek důkazů.
Co takové komplexy dělají? Především významně zkreslují realitu a to tím způsobem, že si člověk chování a pohnutky druhého člověka vykládá úplně odlišným způsobem, než jak je na druhé straně zamýšleno. Taková nedorozumění vznikají ve vztazích, které jsou zatíženy rodovým příbuzenstvím. Matka a dcera jsou toho nejčastějším dokladem. To, jak k takovému zkreslenému vnímání vlivem nevědomých projekcí dochází, nelze obsáhnout v této odpovědi. To je cílem dlouhodobé hlubinné psychoterapie.
Jedno však je jisté. Vaše dcera přístup, jakým se k ní vztahujete, sabotuje a to často hraničními způsoby. Čím více je její odpověď neadekvátní, tím více volá do světa, jak moc nechce to, co jí vy nabízíte anebo formu, či způsob, jakým jí to dáváte a co ze sebe děláte. Možná je háklivá (a vnímá něco, co vy nemusíte vnímat) na motivace, které vás vedou k „pomoci“. Možná by se dalo její chování nazvat – „všechno, jen ne jako moje matka“.
Možná vás vnímá jako velkou oběť, možná jako pachatele, možná jako velkou matku, která jí svými oběťmi dusí. To si však vůbec již netroufám posoudit, neb neznám nic z vašeho ani z jejího nitra.
Zdravím.
Pavel Špatenka
