Dobrý den,
jsem 25 let vdaná, bez práce, děti už mimo domov, nejmladší studuje. A teď moje nevěra do toho. Muž se mi podíval do mobilu a nezavřeného emailu. Všechno si připravil, zjistil, pak zazvonil u jeho dveří, odtlačil ho na bok a mě našel v jeho posteli.
Vrátila jsem se domů. Jeho první reakce byla: Do týdne vypadneš, rozvedem se. Řekla jsem i dětem, co jsem provedla, a že budu muset odejít. Nechtějí to, dcera dokonce prohlásila, že když tam nebudu, už přestane jezdit uplně. S tátou by si neměla co říct, on prostě není tak upřímný, nedává znát své city.
Je to čerstvé asi sedm týdnů. Zatím jsme se domluvili, že budeme žít vedle sebe. Kdokoli z nás si může odejít na jak dlouho chce a kdykoli se vrátit. Začal odcházet nečekaně, aniž by mi řekl. Požádala jsem ho, aby mi to říkal, když jde pryč. Odpověděl, že nemusí.
Je to asi čtrnáct dní, co vzal tajně auto. Nevěděla jsem, kde je. Pak přijel. Řekla jsem mu, že mám o něj strach. Odpověděl mi, že strach o něj mít nemusím. Zeptala jsem se, jestli někoho má, odpověděl, že má novou kamarádku.
Minulý týden, jen co děti odešly za svými akcemi, jen řekl, že jde pryč. Vzal auto a vratil se pozdě. Jen bych chtěla ještě napsat, co mi řekl: Kdo má rád, tohle nedělá. Nedokážu už na tebe vlézt, jsem rád, že jsem se tě zbavil.
Nedávno jsem ho požádala, jestli by šel se mnou na koncert. Nejdřív se zeptal kde a kam, potom řekl, ať jdu s někým jiným, že už to viděl. Nešla jsem nikam, vlastně vůbec nikam nechodím, jen občas nakoupit. Nedokáži ho opustit a milence nechci. Manžel do poradny nechce, nepotřebuje se radit s nikým.
toifelin
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji za dotaz i za důvěru. Je zřejmé, že jste nešťastná, zoufalá a trápíte se nad budoucností vašeho vztahu. Není lehké na váš dotaz odpovědět – chybí mu totiž začátek. Nějaké vysvětlení toho, proč se stalo, co se stalo.
Celý problém nejspíše nezačal tou odhalenou nevěrou, ale předpokládal bych, že v tu nevěru vyústil. Co se ve vašem životě, ve vašem vztahu dělo předtím? Co jste hledala? Byl to paralelní vztah? Bylo to jen krátké dobrodružství? Jak jste celkově v životě spokojená?
Píšete o tom, že nemáte práci, o tom, že děti jsou pryč z domu, o tom, že manžel nedává najevo své city. Je váš vztah s manželem to jediné, co se vám v životě hroutí? Vím, možná to jsou nepříjemné otázky, ale jsou (jako spousta jiných) velmi důležité.
Ale vraťme se k vašemu vztahu. Píšete, že manžela nedokážete opustit. Dokážete ale být s ním? Není to tak, že ten milenec, kterého jste měla, vám pomáhal s manželem zůstat?
Ač si to neradi připouštíme, naše vztahy nejsou nesmrtelné. Určitě není lehké si to přiznat, ale dá se váš vztah ještě zachránit? Vím, možná čekáte, že vám dodám naději, že napíšu nějakou radu, jak dát vše do pořádku. Já vám ale radím, abyste nezůstávala ve vztahu, kde budete žít „vedle sebe“.
Myslím si, že je lepší odejít (i s velkým trápením, které k tomu patří), než setrvat v citově prázdném vztahu (v němž se možná budete trápit méně, ale zato pořád).
Promluvte si s manželem o tom, zda alespoň maličko připouští možnost, že byste spolu mohli zůstat ve spokojeném vztahu. Pokud řekne, že ano, zkuste to. Pokud řekne, že ne, odejděte. Bude to bolet, ale zároveň vám to dá šanci k novému začátku.
Držím vám palce,
Pavel Král
Pomohl vám článek?
