Rád bych se zeptal, jak správně reagovat na hodnotící tvrzení a výroky. Tak, abych po čase dosáhl toho, že už nenechám svévolně „pobíhat své ego“ v místech, kde je zhodnocením mé osoby nebo mé práce chtějí mít ostatní. Tedy, abych dosáhl klidné mysli i v případech, že se ocitnu v situacích chválení či hanění výsledků práce nebo přímo hodnocení osoby mé i jiných lidí v konkrétních životních situacích.
Pokud nereaguji na hodnotící postoje a výroky, pak se moje JÁ může druhým jevit jako slabé a nedostatečné, ochromené, jakoby divné. Jako to, které není schopno žádné reakce. Vnitřně si pak může takové JÁ připadat jako „dítě,“ které je právě peskováno nebo pěkně chváleno „dospělým“. Pak vyjdou na povrch pocity ega, jako je třeba ponížení, podrážděnost, ale taky na druhou stranu pýcha a bohorovnost.
Jak nejlépe trénovat na cvičištích, aby se nemuselo válčit na bojištích? V hodnotících situacích, které vzbuzují svými emocemi u adresáta „nadvládu ega“, většinou není času na rozmýšlení o nějakém vnitřním nadhledu. Potom se snadno chytám do vějiček vědomých či nevědomých manipulací těch druhých. A cvičení „odstupu od toho, co se děje“ zpomaluje reakci a pohotovost člověka tam, kde je často důležitá…
Lukáš, 53 let
Názor odborníka
Milý Lukáši,
musím se vám přiznat, že abych pochopila váš dotaz (a to nemohu tvrdit, že jsem ho pochopila zcela tak, jak jste jej myslel), musela jsem si vzít na pomoc tři různobarevné zvýrazňovače. Na druhou stranu jsem ale velmi ráda za vaše řádky, protože otázka našeho ega je dle mého názoru velmi aktuální a zaslouží si svůj prostor. Důvod je prostý. Dle mého názoru je ego zdrojem lidské síly a hnacím motorem na cestě třeba k našim snům, na druhé straně je však také nositelem konfliktů a zla.
Já osobně ztotožňuji pojem ego s pojmem JÁ. Ono JÁ však může být zdravé, stejně tak i patologické. Pod pojmem egoista většinou vidíme člověka, jehož ego narostlo do obřích rozměrů. Na druhé straně jsou pak lidé, jejichž ego se krčí někde ve stínu dalších komponent naší psychiky, a to také není dobře.
Nutno však říci, že egoista nemusí být nutně pejorativní výraz – či lépe řečeno, egoista nemusí být špatný člověk. Často totiž zapomínáme na sebe, zapomínáme na naše JÁ, o které bychom měli pečovat stejně jako o malé dítě. Egoistu tedy můžeme chápat také jako člověka, který se stará o své já, o to nejdůležitější, co jej dělá člověkem, který se stará o vědomí sebe sama.
Váš dotaz jsem si s dovolením na základě snahy o rozklíčování vašich otázek rozdělila na čtyři okruhy:
Jak být sám sebou
Sami sebou jsme ve chvíli, kdy sami sebe přijmeme takové, jací jsme. S klady i zápory, s pozitivními i negativními vlastnostmi. A abychom mohli být sami sebou, musíme se mít rádi. Základem je tedy mít se rád a snažit se reagovat autenticky, bez zbytečných lží, her a manipulací, byť třeba nevědomých. Pokud se snažíme dělat věci nejlépe, jak dovedeme, umíme se omlouvat a přijímat porážky, máme dobrý základ pro spokojený život.
Jak dosáhnout klidné mysli v případě urážky či pochvaly
S láskou k sobě samému se pak pojí i tematika urážek a pochval. Pokud totiž jsme se sebou spokojení, neurážíme se, neboť nemáme důvod. To, co k nám lidé vysílají, to, co říkají, totiž vypovídá o nich, ne o nás. Zkuste se kupříkladu zamyslet nad tím, jak nakupujeme dárky. Možná přijdete na to, že často kupujeme druhým to, co si sami přejeme. Takže dárek, který dáváme druhé osobě, vypovídá o nás, vlastně tím prozrazujeme, co se líbí nám – pokud na to pak přijdeme, příště již víme, co druhé osobě koupit.
Člověk, který má čisté svědomí a věří sám sobě, nemá zapotřebí se urážet. Stejně je to i s pochvalami. V rozpacích z pochval bývají většinou lidé, kteří nebyli jako děti chváleni. Nutno dodat, že já osobně pak jako velmi důležité vnímám chválení sebe samých. V dospělosti už nás totiž zas tak moc nikdo nechválí a z toho důvodu je dobré se umět pochválit sám, poplácat se po rameni a říci si: „Jo, jsem dobrej“.
Jak sebou nenechat manipulovat
Ruku v ruce s vědomím sebe sama a sebehodnocením jde otázka manipulací. Člověk, který takříkajíc stojí nohama na zemi, je správně ukotven a věří v sebe, je před manipulacemi chráněný více než ten, kdo se cítí být méněcenný. Chceme‑li tedy dospět k tomu, že sebou nenecháme manipulovat, musíme začít u sebe. Nemá smysl přeučovat manipulátory, ti to mají buď v sobě nebo jako součást profese.
Jak zkrotit své ego
Tak jako Shakespeare – pokud to napsal opravdu on – krotil zlou ženu, stejně tak i my můžeme zkrotit své ego. Prvním krokem je uvědomění si problému, uvědomění si vůbec toho, že nějaké ego máme, a uvědomění si toho, jak sebe sama vnímáme. Pokud je naše já odstrčené, je třeba zapracovat na sebelásce. Jestli je vysoké jako Eiffelova věž, je třeba ho na chvíli uvázat na vodítko a zkusit jej vycvičit.
Využívejte celý web.
PředplatnéJe jasné, že pokud na nás někdo útočí, třeba slovně, jsme zvyklí své ego, své já bránit. Urážíme se, kopeme kolem sebe, bojujeme jako lvi, abychom se obhájili.
Nemáme to však zapotřebí – hlavní je se obhájit před sebou samým. Před druhými se již pak obhajovat vůbec nemusíme. Ve chvíli, kdy si toto uvědomíme, bude dle mého názoru proces zkrocení ega úspěšně dokončen.
Se srdečným pozdravem Dominika Večerková
