Online přednáška: Okno do nebe
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Emoční závislost

Potřebuju ujišťování, že mě partner miluje. Tuším, že řešení musím hledat u sebe.

Tereza Ševčíková 9. 8. 2019

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

Vždycky jsem ve vztazích měla problémy. Často mě muži opouštěli. Nyní mám vztah jeden rok. Partner žije v zahraničí, vídáme se sem tam. Partner chce, abych se za ním přestěhovala do Německa, jenže v mém věku bez znalosti němčiny se mi tak říkajíc nechce začínat znovu.

Vztah nám skřípe. Ze začátku jsem to byla já, kdo „tlačil na pilu“, partner mě nechtěl, a až když jsem začala být „nedostupná“, probudil se. Jenže takhle to máme pořád, jak na houpačce. Já si uvědomuji, že mám problémy, které zřejmě souvisí s dětstvím, že potřebuji často slyšet, že jsem milována, cítit lásku, a tak když je partner nedostupný nebo mi nedává najevo city, trápím se, brečím, nespím, přemýšlím, proč mi neodepsal, když si mou zprávu přečetl.

Jediné, co mě napadá už delší dobu, je to, že ten vztah ukončím, protože mě to ničí. Jakmile mu přestanu psát, začne s tím zase on, jak mu chybím, jak na mě myslí, ale to je vždy v okamžiku, kdy se stáhnu do sebe a nechci mu svoje city ukázat, protože mu buďto nevěřím, anebo jsem na něj naštvaná. Trápím se už dobré 4 měsíce a několikrát jsem vztah chtěla ukončit.

Byla jsem za ním na dva týdny, málem jsme se rozešli, protože jsem mu v telefonu (ano, vím, že se to nedělá, a stydím se) našla zprávy, které posílal kamarádce, a oslovení „miláčku“, „zlatíčko“ mi akorát přidělala starosti a důvěra se vytratila. Myslela jsem si, že taková oslovení jsou jen pro mě, ale pro něj je normální tak říkat i kamarádce…

Prostě tento vztah je hodně náročný a já se v něm dusím a trápím. Střídají se u mě pocity, kdy mě na něm naprosto všechno vytáčí, s pocity, kdy mi chybí. Jak si udělat „pořádek“ sama v sobě a v tomto vztahu?

Petra, 38 let

Názor odborníka

Dobrý den, Petro,

děkuji za váš dotaz i za sdílení vaší situace s ostatními čtenáři. Trápení ve vztazích, které popisujete, musí být dost vyčerpávající a z mého pohledu psychoterapeutky vůbec není mezi lidmi v těchto projevech ojedinělé.

Dovolím si váš příběh shrnout, jak mu rozumím podle vašeho popisu já: Opakovaně prožíváte neuspokojivé partnerské vztahy, na jejichž konci zůstáváte sama s pocitem opuštění. Navzdory tomu, že se sama ve vztazích necítíte šťastná, odchází většinou ze vztahu partneři, nikoli naopak. Aktuální vztah prožíváte jako nevyvážený (jednou se snažíte o partnera vy, jindy partner o vás, nevěříte si, dusíte se, trápíte se, pokud začne být partner nedostupný, jste zavalená zoufalstvím a podléháte negativním pocitům). Situaci poctivě promýšlíte a snažíte se přijít na kloub tomu, proč to tak máte. Přišla jste na možnou souvislost s dětstvím. Někdy už je to pro vás celé tak náročné, že zvažujete vztah raději ukončit.

Ušla jste kus cesty k vlastnímu sebepoznání a pochopení. Takže jak dál? Nezastavujte se, pokračujte, jdete dobrým směrem! V prvé řadě zůstaňte sama u sebe. Mám takovou hypotézu, že toto celé není o partnerovi nebo o partnerech, toto je o vás a o vašem vztahu k sobě a k druhým obecně, jak sama tušíte.

Ptáte se po způsobu, jak si udělat pořádek sama v sobě. Jedna z možností, jak situaci nahlédnout, může být z hlediska teorie attachmentu – citové vazby. Popíši vám nyní, co to je, jak se týká vás a jak vám může pohled touto optikou pomoci vpřed.

Citová vazba

Zmiňujete svoje dětství, pojďme se podívat na možné souvislosti. Schopnost se k někomu zdravě citově připoutat se odvíjí od raného dětství. Citová vazba s mateřskou osobou vytváří šablonu pro budoucí vztahy. Jinými slovy – citová vazba, kterou jste měla se svou mateřskou osobou, ovlivňuje, s jakým očekáváním a s jakou „výbavou“ vstupujete později v životě do romantických vztahů (jak vztahy navazujete, jestli zvládnete určitou intimitu, jestli dokážete ze vztahu odejít, jestli ustojíte samotu, jak dáváte najevo zájem a jak vyžadujete pozornost, proč vlastně do vztahů vstupujete a podobně). Teorie citové vazby je velmi nosná, ale její popis v obecné rovině dalece přesahuje možnosti této odpovědi. Proto se zaměřím jen na tu její část, kterou shledávám pro vás relevantní.

Existuje několik typů citových vazeb a podle vašich reakcí, které jste popsala výše, to vypadá, že se u vás rozvinula tzv. úzkostná citová vazba. Je charakteristická samozřejmě vysokou úzkostí, nízkým sebevědomím, které se projevuje jako přílišná potřeba uznání ze strany druhých. Na svou úzkost reagují takoví lidé aktivním hledáním a vyžadováním kontaktu a ujištění ze strany druhé osoby (Máš mě pořád rád? Proč mi už hodinu nenapsal!).

Tito lidé mají sklon být přehnaně závislí v důvěrných vztazích na svých partnerech, a brání se tak setkání se svou vnitřní prázdnotou. Setrvávají snadno v toxických vztazích jen proto, aby nebyli sami. Ve vztazích se snadno destabilizují, bývají zavaleni svými negativními emocemi, které se často zdají pro okolí neadekvátní situaci (partner se zpozdí o pět minut, což vede k mohutné úzkosti a okamžitému telefonování všem kamarádům klidně v jednu ráno apod.). Někdy, aby ulevili své úzkosti, začnou hrát různé hry a manipulovat partnerem s cílem získat pozornost a ujištění. Jindy se naoko stáhnou, neodpovídají na telefony, provokují flirtováním se třetí osobou nebo vyhrožují odchodem. V populaci je takových lidí cca 20 %.

A teď co s tím? Můžete začít pracovat na změně hned dnes, situace není definitivní, můžete ji změnit. Zde je několik nápadů:

  1. Neobviňujte sebe ani nikoho jiného za to, že to tak (pravděpodobně) máte. Spíše situaci nahlédněte se zvědavostí po sebepoznání a vytvořte si tak určitý nadhled.
  2. Vytvořte či rozvíjejte vztahy s lidmi, kteří mají tzv. bezpečnou citovou vazbu: takový člověk dokáže projevovat zájem a vstoupit do intimního vztahu, zvládnout jeho úskalí, vnímat jeho hranice a případně z něj odejít a samotu bez problémů zvládnout. Utváření dalších vztahů nabízí příležitost modifikovat vnitřní pracovní modely (šablony) založené na předchozí negativní zkušenosti.
  3. Najděte si trpělivého a laskavého psychoterapeuta či psychoterapeutku.
  4. Pěstujte vlastní sebejistotu i v jiných směrech, nejen ve vztazích. Rozvíjejte takovou aktivitu, při které se cítíte skutečně dobře a úspěšně. Věnujte jí více svého času.
  5. Učte se identifikovat, přijmout a vyjádřit vlastní emoční potřeby. Věnujte si deset minut denně, třeba večer před usnutím, a zapisujte si situace daného dne, kdy jste se cítila dobře. Co tomu předcházelo? Jak se tento dobrý pocit u vás projevil navenek?
  6. Učte se akceptovat sebe a druhé. (Zkuste například na každém člověku, kterého potkáte, najít jednu dobrou věc.)
  7. Buďte autentická a přímá, sdílejte s ostatními svoje názory, hodnoty, city, obavy apod. Nehrajte hry a nemanipulujte s cílem získat pozornost druhých.

I já jsem na „vaší“ straně v tom smyslu, že vám fandím v rozhodnutí si v sobě udělat pořádek. Až se lépe poznáte, věřím, že budete sama vědět, jestli vztah dál rozvíjet, anebo ho ukončit. Držím vám palce!

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.