Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Jak se chovat k mámě, která má deprese? Respektujte její rozhodnutí.

15. 10. 2013

Dobrý den, moje máma má deprese, co si pamatuju.

Když mi bylo šest let, pokusila se o sebevraždu spolykáním prášků. V tomto stavu jsem ji našla. S pomocí dědečka se podařilo zavolat záchranku a vypumpovali jí žaludek. Poté se zhruba rok léčila v PL v Kroměříži, od té doby bere léky a její stav je velmi kolísavý.

Mamku si ve čtyřech letech vzali děda s babičkou z dětského domova. Měli na ni přehnané nároky, byla hodně bita a psychicky týrána. Celkově má velké problémy s autoritami.

Vždy byla velmi uplakaná a náladová, co si pamatuju, nastalo mírné zlepšení, když se jí narodil druhý syn, to trvalo ale jen krátce. Posledních zhruba sedm let je to čím dál horší, aspoň já to tak vidím, možná, že je to změnami v mém uvědomování…

Před dvěma roky opustila své zaměstnání učitelky (dlouhodobé neshody s ředitelem) a byl jí přiznán plný invalidní důchod. Přestala pracovat a snažila se najít práci v chráněné dílně. Jakmile ale nastaly první komplikace (slyšela své kolegyně mluvit o tom, že ona pracuje jen pět hodin denně, ale někdo jiný by možná rád pracoval i osm hodin denně), odešla. Nyní nechce nic dělat, celý den prospí.

Já bych chtěla vědět, jestli je nějaký způsob, jak jí můžu pomoct já. Bydlím momentálně cca 3 hodiny cesty od rodičů, ale pravidelně se navštěvujeme. Mamka se mnou chce často probírat, jak jí kdo ubližuje a co o ní kdo říká, je hodně vztahovačná. Nevím, jestli jí takové věci popírat… Nevím, jak se k ní chovat, když brečí.

Děkuju, trvá to už dlouho…

Darein

Názor odborníka


Dobrý den,

píšete, že vaše matka trpí depresemi a aktuálně je v plném invalidním důchodu. Nechce nic dělat a celý den prospí. Píšete, že byste chtěla vědět, jak jí můžete pomoci vy. Vzhledem k tomu, že její stav trvá už hodně dlouho, bude to nejspíš běh na dlouhou trať a v tuto chvíli nevíme, jak dopadne. Jedna věc je, že jí chcete pomoci vy, druhou věcí je pak otázka, zda o vaši pomoc (ve smyslu řešení a vyřešení jejích potíží) vaše matka opravdu stojí. Jak to vlastně se svou budoucností vidí ona? Možná by bylo dobré kontaktovat jejího psychiatra, který má na její stav odborný názor, a který by vám mohl pomoci v dalších krocích.

Z mého pohledu by bylo dobré orientovat ji na nějaké příjemné cíle v budoucnosti, které by jí mohly dodat energii. Tu nyní potřebuje pro to, aby se aktivizovala. Také by jí mohlo pomoci, kdyby se navrátila k jakýmkoliv činnostem, které dělala v minulosti ráda. Popřemýšlejte, co takového bylo a zkuste to nějak zakomponovat do jejího života.

Třetím tématem jsou sociální vazby. Zkuste zmapovat lidi v okolí, se kterými se kamarádila, se kterými by se mohla opět stýkat, hovořit a přicházet tak na jiné myšlenky.

Bohužel nic z toho nebude fungovat, pokud se vaše maminka rozhodla, že jí stávající stav vyhovuje (verbalizované stížnosti nemusí být potvrzením, že to tak není). Může se jednat například o nevědomou či vědomou formu vzdoru, jak druhým „dát za vinu“ nějaký neúspěch či stav v životě.

Ať už se s vaší maminkou děje cokoli, doporučoval bych i návštěvu psychologa či terapeuta, který by s ní mohl zkusit pracovat a společně najít motivaci ke změně.

Co můžete udělat vy? Zkuste ji orientovat na pozitivnější stránky, „nenabíhat“ jí na její stížnosti (např. slovy „tohle už jsi mi říkala“, atd.). Pokud nic z toho nezabere, pak nastává pro vás nejtěžší úkol – dát jí svobodnou volbu a respektovat její rozhodnutí, byť by se vám sebevíc nelíbilo. Vaše maminka je dospělý člověk, který má právo si se svým životem naložit, jak uzná za vhodné. Na vás je, abyste se s tím naučila žít.

Přeji vám, aby si maminka společně s vámi našla motivaci do dalšího života a vám hodně sil a trpělivosti. Držím vám palce.

S pozdravem,

Vojtěch Lebduška

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.