Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Jak si poradit s úzkostným stavem? Buďte aktivní.

7. 2. 2014

Dobrý den, 

poslední dobou, vlastně už dva roky, trpím něčím jako úzkostným stavem. Někdy ani nevím, kdy a jak se mi to stane, ale hlava mi úplně vypne a mám prázdno a v očích slzy. Dokážu v kuse půl hodiny i hodinu brečet – naprosto bez důvodu. Pak si vzpomenu na všechno špatné, co se mi stalo, kdo mi ublížil.A je to ještě horší.

Nepřipadám si už poslední dobou vůbec vyrovnaná, ale akorát vydeptaná. U odborníka jsem už byla a předepsal mi antidepresiva (cipralex). Podle mého názoru mi pomohly, ale pak jsem přestala chodit, zdálo se mi, že jsem v naprostém klidu a v pohodě, ale teď to zase vždycky večer přijde a já nevím, jaký podnět by to mohlo mít, cítím se zoufalá, připadám si sama, bez nikoho. A tom mám okolo sebe lidi. Jsem nepříjemná na okolí, které za nic nemůže, bojím se jít zpátky k odborníkovi, protože se bojím brát ty prášky a všeho toho okolo.

Nevím, jak dál, protože přes den se cítím plná energie, pak jsem doma sama a je to opravdu hrozný stav. Prosím, je nějaká rada, jak se toho zbavit? Co dělat abych měla, jak se říká, „duševní klid a harmonii“? 

Děkuji moc za odpověď.

P.S

Názor odborníka


Dobrý den,

děkuji vám za dopis. Samozřejmě potřeboval bych znát přesněji vaši situaci, abych mohl radit zcela konkrétně. I na základě vašeho obecně formulovaného dopisu však lze popsat několik důležitých zásad:

Nebojte se antidepresiv

První zásada každé změny je všímat si toho, co pomáhá nebo co pomáhalo. Nezapomínat na to. V dopise označujete jako účinnou tuto jednu věc: léky. Podle vašeho názoru vám pomohly. Pak nevidím důvod, proč je neužívat znova. Antidepresiva mohou mít pozitivní efekt i na úzkostné poruchy. Je jich celá řada a účinek se mezi jednotlivými lidmi liší, proto je někdy třeba vyzkoušet více druhů, než najdete ten svůj. Pokud vám cipralex vyhovoval, nerozumím příliš tomu, proč se „bojíte brát prášky“. 

Pokud je to obecný strach před jejich možným vedlejším efektem nebo nepříznivými účinky, pak bych vás rád upozornil na jedno. Často ze strachu před poměrně omezenými vedlejšími účinky moderních antidepresiv zapomínáme na to, jak razantní a zásadní jsou vedlejší účinky toho, že tyto léky odmítneme brát: nespokojenost v životě, rostoucí úzkost, neproduktivita, narušené vztahy a s nimi spojené snížené sebevědomí, další úzkost a deprese. Proto se poraďte s lékařem nebo psychiatrem, zda by návrat k lékům nebyl vhodný.

Zlepšete fyziologický stav mozku

Pokud vaše symptomy přicházejí bez zjevného podnětu (např. zklamání, hádka, konkrétní typ situací), ale přepadnou vás najednou, pak je velká pravděpodobnost, že budou mít právě větší spojitost s fungováním mozku (např. nerovnováhou v produkci neurotransmiterů nebo v pubertě, díky nerovnoměrným změnám v zrání mozku, může dojít k tomu, že fungování některých struktur je dočasně v nerovnováze). Pokud se úzkostné symptomy projevují v konkrétní vysledovatelné situaci, pak lze hledat více psychologické mechanismy nebo příčiny. Podle toho, o čem píšete, se blížíte spíše prvnímu případu. Ale samozřejmě to není stoprocentní pravidlo. 

I proto vám velmi doporučuji zařadit další opatření, které mohou stav vašeho mozku výrazně ovlivnit. Tyto rady znějí samozřejmě a jsou omílané pořád dokola, ale je to právě proto, že se ukazují jako extrémně důležité – nepodceňujte je proto! Tato opatření jsou:

  • Každodenní častý fyzický pohyb a dostatek času strávený venku, v přírodě či alespoň na procházkách městem.

  • Dostatek spánku.

  • Snížení stresu (relaxační techniky, jóga, pravidelný režim, masáže, sauna…).

  • Meditace. (Mění přímo i nepřímo fungování vašeho mozku i vaši sebekontrolu, která je pro průběh úzkostných stavů velmi důležitá. Zvolte jakoukoli jednoduchou formu, která vás zaujme a je vám blízká – meditace převzaté z jógy, budhismu nebo meditaci, kterou popisuji v jednom z klubových videí).

  • Zdravá výživa (vyhýbat se chemii v potravinách, jejíž vliv na zdraví (vč. fyziologie mozku) není jasný, přijímat ve stravě dostatek vitamínů atd.).

  • Přírodní prostředky, které mohou zlepšit stav mozku (mající nootropní či neurotropní účinek). Vědecky nejvíce prozkoumané je v této oblasti ginkgo a ženšen, případně další adaptogeny. Samozřejmě jejich případnou interakci s dalšími léky a vaším zdravotním stavem konzultujte s lékařem.

  • Vyhněte se jakékoli konzumaci – i malého množství – alkoholu a dalších psychoaktivních látek, které případně užíváte, a to až do doby, než se váš stav plně upraví. V případě podobných symptomů nemůžeme vědět, zda nejsme na některou psychoaktivní látku (vč. alkoholu!) přecitlivělí a zda neoslabuje náš psychický systém. Podobně kofein konzumujte s mírou.

Psychoterapie a experimentování

Z psychologických prostředků samozřejmě radím zvážit možnost psychoterapie. Je možné, že odhalí některé souvislosti, které mohou mít na vašem stavu podíl a které si neuvědomujete. Kromě psychoterapie pak doporučuji experimentovat a všímat si toho, co funguje:

  • Zamyslete se, zda jsou některé dny nebo týdny, kdy jsou vaše symptomy lepší. Pokud ano, zkuste se zeptat, co je v těchto dnech (týdnech) jinak. Nemusí to být logické: třeba jsou to dny, kdy máte více práce, nebo naopak dny, kdy máte méně práce… Prostě jen sledujte, jestli vás nenapadne nějaká souvislost. A s tímto faktorem pak zkuste aktivně experimentovat. Pokud vás napadlo, že je méně symptomů ve dnech, kdy máte dost práce, pak zkuste i do ostatních dnů včlenit aktivnější program. Je-li tomu naopak, zkuste pracovní úkoly omezit. A podobně hledejte další souvislosti – toto je obecný princip.

  • Experimentujte náhodně. Přicházejí-li symptomy (nebo obecně ve dnech, kdy je očekáváte), zkuste dělat něco, co normálně neděláte, samozřejmě v mezích vašeho bezpečí. Nápadům se meze nekladou. Běžte na procházku, jděte mezi lidi, pusťte si hudbu, dejte si vanu, aktivně se snažte „nemyslet na toho, kdo vám ublížil“, tedy kontrolovat více své myšlenky… Zkoušejte různé JINÉ aktivity, než děláte během úzkostí běžně. Vaším úkolem je odhalit ty, které vám ve vašich symptomech pomáhají, po kterých se cítíte lépe. Tyto ve svém životě podržte.

Akceptace je základní předpoklad

Akceptujte své symptomy a svou úzkost (“prázdno”, slzy). Neutíkejte před ní. Nebojte se jí. Tím často věci činíme ještě těžší. Bojíme se své úzkosti, a proto je dvojnásobná. Naopak, akceptujte svůj stav, když přichází. Řekněte si: ano, i to jsem já a je to tak v pořádku. Přijímám se teď, jaká jsem, i s touto úzkostí. To neznamená, že se nesnažím měnit. To neznamená masochisticky se rochnit ve své bolesti. Ale prostě přijmout to, co přichází, sledovat to, být s tím – a právě sledováním a akceptací často zjistíme, že začínáme získávat určitou kontrolu nebo že se symptomy zmenšují.

Nevím, jak silné a závažné jsou vaše symptomy. Ale uvědomte si také, že v určité míře takové stavy zažívá každý z nás: chvíle vyčerpání, prázdnoty, nevíry, úzkosti. Vaším problémem možná je, že jich zažíváte více nebo je zažíváte silněji. Úkolem pak je možná je trochu eliminovat, zmenšit jejich sílu. Neočekávat, že musí přestat úplně. Ale právě jejich ochočením a poznáním se mohou stát méně zatěžující a méně stresující. Nemyslete si, že s nimi nelze fungovat. Že lze odložit život až na dobu, kdy přestanou. Naopak, i s depresí a úzkostí se lze pokusit naplno žít – a právě ústup deprese či úzkosti může být až vedlejším produktem zapojení do smysluplných činností, smysluplných vztahů a užitečného díla. Nezapojujte proto vůz před koně, ale koně před vůz.

Přeji vám, ať zůstanete aktivní, neboť bude to právě vaše aktivita, která myslím rozhodne o tom, jak brzy/účinně si se svým stavem poradíte.

Dalibor Špok

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.