Dobrý den.
Na začátku ledna jsem si začala románek s ženatým kolegou.
Sama jsem vdaná, mám dvě děti. Jsem si jistá, že bych manžela neopustila, je mi s ním dobře a manželství funguje. Jsme spolu už dvanáct let.
Kolega měl doma problémy, žena ho chtěla opustit, cítil se asi osamělý, tak v práci sbalil mě. Já to ze začátku brala jako dobrodružství, dělalo mi dobře, jak moc mě chce. Jenomže pak jsem se zamilovala.
Trávíme spolu docela dost času – celé dny se vidíme v práci, chodíme spolu na obědy, služební cesty. První tři měsíce mi opravdu nadbíhal, chtěl být se mnou pořád, každý den mi psal SMS, jak moc mu chybím, jak moc mě chce. Teď se dost uklidnil, už mi skoro nepíše a i v práci se chová klidněji.
Navíc se mi zmínil, že se jeho žena chce znovu sblížit. Jinak se nic nezměnilo, pořád mě láká, abychom spolu chodili na obědy, do hotelů…
Já se ale hrozně trápím. Na jednu stranu bych chtěla, abych byla zase jenom s manželem, v klidu a pohodě, na druhou stranu to neumím ukončit, naopak šílím z představy, že by to skončil on. Nevím, jak z této situace ven. Kdybychom spolu nebyli v práci, asi bych to zvládla ukončit. Ale vidím ho každý den.
Jsem z toho už hrozně vyčerpaná, celé noci nespím a pořád o tom přemýšlím. Také doma nemůžu některé dny vůbec fungovat. Pořád na něj myslím, poslední dobou spíš na to, jak dokázat být bez něj. Nebo jak tuto situaci vyřešit, abych se netrápila.
Existuje na tohle nějaká rada?
Helena
Názor odborníka
Dobrý den, Heleno,
děkuji vám za důvěru, s níž se na nás obracíte. Popisujete nelehkou situaci, kterou prožíváte od té doby, co románek s kolegou přerostl v zamilovanost. Ptáte se, jak situaci vyřešit, abyste se už netrápila.
Po pravdě řečeno si myslím, že žádná jednoduchá rada neexistuje. Napíšu vám ale, co se mi při opakovaném čtení vašeho dotazu honilo hlavou, s nadějí, že vás některá otázka či myšlenka zaujme, přivede k jinému pohledu na vaši situaci nebo navede směrem k řešení, které ale už bude vaše vlastní.
Přemýšlím o historii vašeho vztahu s kolegou. Píšete, že zpočátku jste to brala jako dobrodružství, ale pak jste se zamilovala. Zároveň píšete o chování kolegy, které se také proměňovalo, od toho, že vám nadbíhal, po současný stav, kdy se začal chovat klidněji, a zmínil se, že se jeho žena chce znovu sblížit. Napadlo mě, jestli spolu tyhle dva procesy, vývoj vašeho a kolegova pojetí vztahu, nějak souvisejí. Není vaše současná zamilovanost reakcí na to, že už vám kolega méně projevuje zájem? Co pro vás vlastně jeho zájem znamená, v čem je pro vás důležitý? Kdyby vám kolega začal znovu nadbíhat, jak myslíte, že byste reagovala, co by se dělo s vaší zamilovaností? Napadlo mě, jestli vaše současná větší zamilovanost nemůže být právě reakcí na hrozbu ztráty vztahu s kolegou, úplné ztráty jeho zájmu (který vám mohl sloužit například k potvrzení vlastní hodnoty, ujištění, že jste pro někoho stále atraktivní).
Což mě přivádí k další otázce. Zamyslete se nad tím, co Vám vztah s kolegou přináší, co z něj máte. Co vám dává jiného, než dostáváte ve vztahu s manželem? Mohou to být věci, které jsem zmiňovala výše, nebo třeba dobrodružství, vzrušení, nebo ještě něco úplně jiného. A pak se zkuste zamyslet, jak jinak byste tyhle věci mohla získat jinak, ve vztahu s manželem nebo i jiným způsobem, takovým, který by Vám nezpůsoboval trápení a vyčerpání.
Několikrát ve vašem dotazu zmiňujete, že chcete být s manželem, a že byste chtěla vztah s kolegou ukončit, ale nedokážete to. Píšete, že byste to nejspíš dokázala, kdybyste se denně nevídali v práci. To mě zaujalo – jak byste to udělala? V čem by byl rozchod snazší oproti současné situaci? Napadlo mě, jestli třeba i v současné chvíli nejsou nějaké situace, ve kterých si lépe dovedete představit, že byste vztah s kolegou ukončila. A pokud takové jsou, jestli byste vy mohla nějak zařídit, aby jich bylo více nebo trvaly déle.
Někdy to bývá tak, že nejtěžší je fáze rozhodování, „rozhoupávání se“ k nějakému obávanému kroku. Spotřebovává spoustu energie, neustále se tou věcí v myšlenkách zabýváme. Když se pak rozhodneme a začneme jednat, může to být sice zpočátku těžké, ale většinou zároveň i úlevné. Pokud bych tedy měla něco doporučit: zkuste udělat jednoznačné rozhodnutí, že chcete vztah s kolegou ukončit. Pomozte si k tomu tím, že si uvědomíte svoji motivaci – proč to vlastně chcete udělat, co vám to přinese. V náročných chvílích se pak můžete posilovat právě tím, že víte, proč jste se takto rozhodla a co od toho očekáváte. Věnujte energii do věcí, které vám dělají dobře. Rozvíjejte vztah s manželem, nebo hledejte jiné cesty naplnění těch potřeb, které jste si naplňovala ve vztahu s kolegou. Důležité mi připadá jasně kolegovi své rozhodnutí sdělit, a minimálně na nějakou dobu se pokusit omezit vaše vztahy, jak jen to bude možné.
Ideální bude, když na celý tento proces budete mít posilu v podobě někoho blízkého, nebo i odborníka – psychologa či psychoterapeuta.
Držím vám palce!
Lenka Daňková
