„Před čtyřmi roky jsem se zamilovala do jiného muže,“ napsala nám do redakce čtenářka Jitka. „Psali jsme si a u psaní víceméně vše skončilo. Manžel na mé dopisování přišel a dal mi na vybranou: buď – anebo. Mám svého muže opravdu ráda a nikdy jsem nechtěla rozbít rodinu. Slíbila jsem, že tomu muži už psát nebudu. Jenže před rokem jsem slib porušila. Manžel na to přišel a od té doby je náš vztah jedno velké trápení. Rok se snažím získat zpět manželovu důvěru, ale bohužel se vždy, když to otevřeme, pohádáme. Nevím, jak mám argumentovat na to, že jsem zradila naši lásku. Když řeknu, že už jsme to probrali ze všech stran a že už by bylo dobré jít dál a nechat to být, tak stále dokola říká, že to chci zamést pod koberec, ale on chce žít v pravdě. Nevím, co na to říct, když mi nevěří.“
Důvěra je něco, co se lehce ztrácí, ale těžko nabývá zpět. Důvěru si nejde vyhádat, nepomohou argumenty, domlouvání, obhajování se, vyhrožování... Nemáte na ni právo ani nárok (protože nic takového jako právo na odpuštění neexistuje). Odpuštění, stejně tak jako důvěra, jsou dary – druhý vám je musí (znovu) dát a je jen na něm, jestli to udělá a kdy.
Tento článek si mohou přečíst jen předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného.