Dobrý den,
je mi čtrnáct a v mém věku se mí vrstevníci začínají zajímat o druhé pohlaví.
S mým klukem máme takový hloupý rituál, budíme se navzájem telefonem třeba ve tři ráno. Jednou večer mi takhle zavolal a já mu to zvedla. Začali jsme si povídat a nějaký jeho hloupý kamarád tam pronesl větu: „mladá a nadržená“. Já jsem to zopakovala a k mé smůle to slyšel táta, který mě donutil mobil hned vypnout.
Ráno jsme to řešili spolu s mámou a byla to hrůza. Máma ječela, že takhle se mladá dáma nechová, táta byl velmi zklamaný. Nenechali mě ani vysvětlit, jak to bylo, a asi by mi to ani neuvěřili. Teď už se s tím klukem do konce prázdnin neuvidím a mám domácí vězení.
Nejvíc mě ale mrzí, jak jsem je zklamala. Nevím, co mám dál dělat. Omluvila jsem se jim a řekla, že mě to mrzí a že už to neudělám. Táta mi řekl, že jim dávám důvod, aby mi začali kontrolovat zprávy a další věci.
Jak mám získat jejich důvěru zpět?
sophia
Názor odborníka
Dobrý den, Sophie,
tvůj dotaz je velmi zajímavý, protože se svou tématikou může dotýkat řady lidí ve tvém věku. Děkuji ti za něj a oceňuji tvou odvahu, že jsi se nebála se s námi o něj podělit.
Píšeš o tom, že díky nočnímu telefonu došlo mezi tebou a rodiči k napjaté situaci. Situaci vnímáš jako ztrátu důvěry a chtěla bys vědět, jak by bylo možné ji dostat zpět.
Z tvého dopisu cítím, že jsi udělala, co jsi mohla – o situaci jsi se pokusila s rodiči mluvit a vysvětlit, o co opravdu šlo. Omluvila jsi se a navrhla, že s tímto nočním telefonováním s přítelem přestaneš. Reakce rodičů byla bouřlivá (křik, výčitky) a nesla s sebou i riziko kontrolování telefonu.
Osobně přemýšlím nad tím, co se stalo, že byla reakce rodičů tak prudká. Protože mám k dispozici jen velmi málo informací, je pro mě těžké se v situaci orientovat. Napadají mě však nějaké myšlenky, které se mi k dané situaci vážou. Zkusím ti je zde představit a bude pak už na tobě, zda ti nějaká z nich přijde jako zajímavá a necháš ji k sobě přijít blíž.
Obava rodičů z poškození dcery
Rodiče o tebe zřejmě mají velký strach a mohli si noční telefon vyložit po svém, tzn., že jsi v nějakém ohrožení. Pokud takto přemýšleli, je celkem logické, že jejich reakce byla taková, jaká byla. Rodiče mají své děti rády, zároveň o ně mají obavy a někdy se ta láska může projevit i tak, že jim leccos zakazují a nedovolí, protože se domnívají, že jim tím pomohou.
Opakování podobné situace
Mohlo dojít k opakování nějaké podobné nebo stejné situace, která rodiče vyděsila – zde by mě napadlo, zda jsi již něco podobného s rodiči v minulosti řešila a pokud ano, o co šlo? Jak se ti podařilo tuto situaci zvládnout? Pokud mají rodiče již delší dobu nějaké pochybnosti nebo nejasnosti o tom, co děláš, může to často vést k tomu, že si věci pak vysvětlí po svém a ne vždy tím nejlepším způsobem. Roli může hrát taky to, zda již někdy v minulosti došlo ke ztrátě důvěry mezi vámi.
Zmatek rodičů z dospívající dcery
Rodiče mohli prostě zazmatkovat, protože i pro ně může být tato situace nezvyklá, nová či nečekaná – je možné, že tě stále berou jako malou holčičku, která má stále své dětské zájmy a koníčky, a nevšimli si, že jim z holčičky vyrostla mladá dívka, která má chlapce, své sny a touhy. Je normální, že dívky tvého věku začínají randit a zajímat se o opačné pohlaví, a stejně tak je normální, že chlapci v tomto věku mohou mít různé více či méně vhodné připomínky (které většinou nemůžeme moc ovlivnit). Je však důležité, aby mezi mladými lidmi nedocházelo k nějaké ujmě (psychické či fyzické).
Ať už jde nebo nejde o některou z mých hrubě popsaných situací, vnímám, že se všemi line jako červená nit obava rodičů o to, aby ti někdo neublížil a zároveň tak i jakési vakuum v komunikaci mezi vámi, které vám nedovolí se vzájemně pochopit a promluvit si.
Sama si pokládáš otázku, jak celou situaci uklidnit a já si ji pokládám s tebou. Mě osobně napadlo chvíli vyčkat a pokusit se znovu s rodiči promluvit o celé situaci, jak se stala, o co šlo a ubezpečit je, že šlo opravdu jen o to, že jsi zopakovala větu svého kamaráda. Neboj se být k rodičům upřímná a říct jim, jak je pro tebe tato situace náročná, že tě mrzí, co se stalo a že bys chtěla, aby ti znovu věřili. Je možné, že si rodiče ve všem tom zmatku nevšimli, jak celou situaci sama těžce prožíváš.
Pokud jste zvyklí spolu otevřeně mluvit, věřím, že po čase rodiče pochopí, o co opravdu šlo, a situace se uklidní (a nebude k tomu potřeba ani kontrola osobních věci). Pokud není ve vaší rodině obvyklé otevřeně hovořit nebo by ses toho sama obávala, napadá mě, zda by nebylo možné do rozhovoru mezi vámi zapojit i někoho jiného z tvého okolí, komu věříš, kdo tě zná a kdo by mohl společně s tebou hájit „tvoje zájmy“ (např. prarodiče, sourozenci, učitelé, kamarádi). Někdy je pro dospělé jednodušší mluvit zase s dospělými a navíc třeba by to mohlo pootevřít vrátka k nějaké společné debatě.
Přemýšlím také, jaký mají rodiče vtah k tvému klukovi. Měli možnost se vzájemně poznat, popovídat si, znají se? Napadá mě, zda by jejich vzájemné setkání nemohlo napomoci k tomu, aby se situace trochu uklidnila – je možné, že rodiče uvidí, že tvůj kluk není žádný netvor a že se o tebe nemusí tolik strachovat. Co si o tom myslíš, Sophie?
Vnímám, že je pro tebe tato situace náročná, že je ti moc líto, co se stalo. Chtěla bych tě proto podpořit v tom, že takovéhle situace k tvému věku patří a není na nich nic špatného nebo dokonce nenormálního. Osobně se domnívám, že jsi neudělala nic, co by mělo vést k nenapravitelné ztrátě důvěry mezi tebou a rodiči. Někdy je potřeba dát těmto věcem trochu času.
Pokud by se však situace dál vyvíjela směrem, který by tě trápil a ty sis neměla s kým promluvit, prosím, nezůstávej na celou situaci sama. Pokud bys nechtěla hovořit s někým z tvého okolí, existují například bezplatné linky, kam můžeš zavolat a anonymně si promluvit o čemkoli, co tě trápí (například Linka bezpečí, která má číslo 116 111). Případně se můžeš obrátit i na psychologa ve škole.
Využívejte celý web.
PředplatnéSophie, budu ti moc držet palce!
Marie Kovářová
