Je zadaná

30. 10. 2017

Jak se chovat k holce, kterou mám rád, denně ji vídám (práce), ale je zadaná, a to už ve vážnější formě? Je možné s ní být jen kamarád, pokud k ní něco cítím? Pokud bych se oprostil od toho, že jim nechci vstupovat do vztahu, nebo od toho, že se nechci víc sbližovat a ještě víc k ní něco cítit, když by stejně zůstala zadaná?

Problém je, že i ona (alespoň subjektivně) ke mně něco cítí, a nejde tak o stejný vztah, jako mám např. s jinými ženami, které také denně vídám. Což vytváří z obou stran takové stále větší sbližovací tendence – podle mě.

Prostě nevím, jak se mám chovat. Nechci si ubližovat tím, že si budeme stále bližší, když zůstanu sám sebou, ale zároveň jsem vděčný za současný vztah, jaký máme, a nechci být najednou chladný a odtažitý nebo se s ní nebavit nebo nereagovat, když se ke mně chová třeba mile a hezky.

Chápu ten základ rovnice o sebelásce, závislostních vztazích apod. a vím, že jsem se nezdravě choval i já, i když to stále zlepšuju. Ale nevím, jestli to jde donekonečna. Myslím tím, že kdybych si dával a měl lásku na dobré úrovni, tak by mě pak třeba tak netrápilo nebo mi nevadilo s ní mít stále lepší vztah a zároveň být úplně v pohodě s tím, že má někoho jiného – nebýt prostě citově závislý i přesto, že ji mám rád nebo že mi je s ní dobře.

Mluvím o tom, že si myslím, že člověk dokáže žít spokojeně sám se sebou, ale taky o tom, že to je trochu jiná obtížnost se na tuto vyrovnanost a sebelásku dostat, a taky o tom, že s touto myšlenkou vlastně tvrdím, že mi vlastně nevadí, že nemám to dobré, co přináší vztah, nebo že (což si nemyslím) to s partnerem nemůže být ještě lepší…

mouse, 22 let

Názor odborníka

Dobrý den, Mousi,

snad nevadí, že skloňuji vaši přezdívku, ale tak nějak si vás představuju: jako „pana Mouse“, ne jako 22letého kluka. Vaše mentální pochody a schopnost podívat se na své pocity, myšlenky a celkově sebereflexe je v takovém věku obdivuhodná. Z textu mi přijde, že byste mohl být zralejší než kdekdo o deset let starší. Ale víte co – když jsem váš text četla podruhé, napadlo mě, jestli to možná není  škoda. Nebylo by fajn se na analyzování vykašlat a dělat, co vám radí srdce?

20. ledna 2018

Od stínů ke zdrojům (seminář)

Michal Petr

Máte vlastně ve všem pravdu a vaše dilema je zcela reálné. Můžete trpět tím, že ona k vám též něco cítí, ale pro vás se nikdy nerozhodne. Můžete se raději přestat vídat, abyste předešel větším ztrátám později, a tedy i větší citové angažovanosti z vaší strany. Anebo můžete své kamarádce na rovinu říci, jak se cítíte, a doufat, že to přijme jako projev odvahy a váš vztah to nenaruší.

Užívat si to, co je

Co vás teď podle mě nejvíce trápí, je ona nejistota, že nevíte, jak to celé dopadne. Můžete se na to ale podívat i z jiné strany. Můžete si užívat, že k někomu cítíte něco tak hezkého, že si rozumíte, že jste prostě spolu… a o tom, co bude, až vám to přestane stačit, můžete přemýšlet, až to nastane. Akceptovat vztah druhých a přijmout od nich to, co vám sami mohou a chtějí dát, je určitě ideální stav, ale někdy to prostě nedokážeme a to je taky v pořádku.

Napíšu zde určitou metaforu. Představte si, že se chystáte běžet maraton. Nejspíš se obáváte, zda to není hloupost, jestli si neublížíte, zda to nevzdáte a nebudete na sebe naštvaný. Na druhou stranu závod ani nezačít, protože je možnost, že bychom ho nemuseli dokončit či ho vyhrát, to by nás mohlo do budoucna mrzet. Protože i když máme před závody nervy, jsme v dočasném nepohodlí a nejraději bychom to asi rovnou odpískali, samotný běh může být pro nás velkým zážitkem. Naopak když se soustředíme pouze na výhru za každou cenu, tak si onen závod taky neužijeme.

Využívejte celý web.

Předplatné

Zkuste chvíli běžet a užívat si běh. Pokud uvidíte, že dál nemůžete, že už jste vyčerpal veškerou svou sílu a energii, pak závod vzdejte – nechcete přece, aby došlo ke zranění. Kdo ví, třeba nakonec vyhrajete, i když tomu teď nevěříte a není to ani vaším cílem. Nakonec většina vztahů někdy skončí. Třeba když budete prostě trpělivý a nablízku, stane se to naprosto přirozeně.

Máte možnost udělat jedinečnou zkušenost a výlet do svého citového života. Můžete prozkoumat, co vám vyhovuje, a co už ne. Zkuste akceptovat své city takové, jaké jsou, a sledujte, jak se mění a vyvíjejí bez přílišné kontroly. Hodně štěstí!

Radka G.

Diskuse 0

Nejlépe hodnocený komentář:

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.