Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Ještě jsem neměl vztah: Nebojte se pocitu trapnosti, zkuste si hrát.

9. 3. 2012

Dobrý den.

Je mi 24 let a ještě jsem neměl žádný vztah. V pubertě jsem byl extrémně uzavřený a zažil jsem si spoustu, mnohdy i velmi nepříjemných odmítnutí. Postupně jsem si v sobě vypěstoval jakýsi blok v komunikaci s osobou opačného pohlaví, která je mi sympatická.

Introvert jsem stále, moc toho nenamluvím, ale do společnosti chodím rád a kamarády mám také. Už jsem se tento problém mnohokrát snažil překonat, ale vždy to dopadne stejně. Jakmile bych měl přistoupit ke komunikaci „jiné než kamarádské“, začnu koktat, melu blbosti a vždy to skončí obrovským trapasem. Už jsem takto ztratil několik lidí, na kterých mi skutečně hodně záleželo.

Zkoušel jsem různé taktiky – od toho, že to prostě zkusím, přes předem mnohokráte přeříkané připravené věty, až po lehké alkoholické opojení. Vždy to skončí stejně. Opravdu už nevím, co mám dělat. Jsem člověk, který k životu potřebuje lásku a její absence v mém životě mě velmi trápí. Ano, mám úžasné přátele, ale to prostě nestačí.

Marek

Názor odborníka


Dobrý den Marku,

píšete o tom, že jste ve svých 24 letech neměl žádný vztah.  Zmiňujete svou uzavřenost, zkušenosti s odmítnutím a vzniklý blok v komunikaci se ženami, které se vám líbí. Snažím se si představit, jaké to asi je, být ve vaší kůži. Napadají mě slova jako: obavy, nejistota, srovnávání, samota, trapnost, smutek, zklamání, nároky na sebe. A je mi z toho vlastně úzko.

Ano, někdy se může stát, že se v životě ocitneme v situaci, kdy se cítíme svázaní či bezmocní tváří v tvář některým situacím. U vás je to, zdá se, seznamování a vztahy se ženami. Opakovaně jste si potvrdil, že se vám navázat vztah nedaří. V takových situacích je přítomno riziko, že ze zaběhnutého „scénáře“ nedokážeme vystoupit. Píšete, že už jste vyzkoušel kde co a nic nefunguje. I to zní dost bezvýchodně.

Nicméně bezvýchodnost je často způsobena zúženým zorným polem. Marku, zkuste zapojit fantazii. Když si představíte sám sebe za pět let. Jak to se vztahy asi máte? A zkuste být odvážný. Nemyslím tím vysnít si něco nereálného. Ale při zohlednění současné situace si představit, kde byste asi mohl být. Představte si, že máte přítelkyni. Jaká je? Jak to spolu máte? Jaký je váš vztah? Hrajte si s tou představou. Zkuste si představit několik variant. A až je budete mít, tak si zkuste představit, jak jste se do takové situace (že máte přítelkyni) dostal. Jak proběhlo seznámení? Kde? Byl to trapas? Byla tam nejistota? Co to pomohlo překonat? Co jste k tomu potřeboval?

Pokud tohle opravdu zkusíte, možná to rozvíří různé možnosti, objeví se nějaké náznaky kudy se vydat, jak s tím dál. Nejde mi o to, abyste si utvořil nějaký přesný plán „jak to s vámi bude“. Život vždy překvapí. Chci vás podpořit v utvoření určitého prostoru pro to, že je možné, že přítelkyni mít budete. Bez sebepřekonání, vystavení se situacím, kdy pocítíte vlastní nejistotu, možná trapnost a kdo ví co ještě to myslím nepůjde. Ale opravdu by vám vyhnutí se takovým prožitkům stálo za to zůstat sám? Trapnost nezabíjí, jen je nepříjemná. Ostych je běžnou součástí seznamování i u těch „otrlejších“. Jen o tom všem lidé málo mluví. Je pak snadné si vytvořit představu, že ostatní jsou sebevědomí a já ne. Nicméně tak černobílé to není.

A další krok? Co můžete udělat pro to, aby se vaše představa přenesla postupně do reality? Pro vytvoření vztahu je často třeba vytvářet k němu příležitosti. U vás to myslím znamená znova zkoušet vstupovat tam, kde jste se už „spálil“. Nevzdávat to. Zkoušet dělat malé krůčky a kroky. Může to znamenat třeba to, že budete skládat ženám kolem sebe komplimenty. Ne přímo za účelem navázání vztahu, ale jen tak, pro potěšení svoje i jejich, pro zábavu. Můžete zkusit pozvat nějakou známou na kafe. A opět ne s tím, že z toho něco bude. Jen proto, abyste byl v ženské společnosti, uvykal na ni, učil se. Můžete opatrně vstupovat „na hranu“.

Tohle jsou jen moje návrhy. Pokud vás tento směr zaujal, jistě dokážete vymyslet něco, co vám sedí, co je blízko vašemu světu a životu. Zkuste si z toho udělat hru, zábavu. Nesoustřeďte se na výsledek, ale na hraní samotné. Jen tak. A zkuste se nenechat odradit trapasy. Zkuste si trapnost alespoň částečně oblíbit, ochutnávat ji, seznamovat se s ní. Možná zjistíte, že není tak hrozivá, jak se zdá.

Nakonec si nedovedu pomoci a nepovzbudit vás i v návštěvě psychologa či psychoterapeuta. Mít někoho, s kým je možné sdílet, u koho je možné najít podporu, mít někoho, kdo vám pomůže najít dosud nevyzkoušené možnosti, to se prostě občas v životě hodí. A není to žádná ostuda či slabost. Když se někomu pokazí lednička, obrátí se na opraváře. Člověk není stroj, takže nás nikdo nemůže opravit. Ale někdy je opravdu užitečné využít dovednosti někoho, kdo je zručný v podpoře změny v životě a hledání cest, jak naplnit to, po čem toužíme. A myslím, že by nebylo od věci, kdyby ten psycholog či psychoterapeut byl muž.

Přeji hodně zdaru, odvahy hrát si, odvahy vyzkoušet nové a nepodlehnout tomu zaběhlému.

Jakub Koutný

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.