Dobrý den,
můj problém spočívá v tom, že nevím, jestli jsem homosexuál. Asi v patnácti letech jsem natrefil na gay porno, které mě vzrušilo, a pak jsem více méně pravidelně při tom pornu masturboval s kluky přes webkameru. V realném životě mě ale v té době přitahovaly pouze holky, snil jsem o nich, chtěl jsem je, byl jsem v jejich přítomnosti nervózní.
Měl jsem také sousedku v mém věku, nejlepší kamarádku, na kterou jsem byl, přiznávám, hodně nadrženej. Měl jsem s ní erotické fantazie, občas se mi ji podařilo přesvědčit na nějaké to hlazení, mazlení, dokonce jsem ji tam dole přes leginy uspokojoval rukou nebo pusou. Našla si kluka, přestali jsme se tak kamaradit a postupně jsem se zamiloval do mé nynejší holky.
Nejdříve to byla láska nešťastná, žárlil jsem, pak jsme ale spolu začali chodit, pořád jsme se líbali, sexovali a vše, co k zamilování patří. I přesto jsem masturboval dál, také nad gay pornem či webkou s kluky.
Náš sexuální život postupně trochu upadl. Když máme na sebe čas, tak mě sex s ní baví, je to v průměru tak jen jednou za dva týdny, častěji pak v létě. Do kluka jsem se nikdy nezamiloval, ani mi to nepřijde možné. Umím o někom říct, že je hezký, ale to je tak vše.
Pořád mě ale trápí myšlenka, že když mě vzrušují kluci na webkameře, musím být gay a někdy v budoucnu to na mě přijde a opustím svou přítelkyni. Normálně na ulici se vždy ohlížím po holkach, ale někdy mi i kluk přijde sexy.
Můžete mi prosím pomoct? Někdy z toho mám až silnou úzkost, depresi.
merano
Názor odborníka
Milý Merano,
přemýšlím, v čem by mohla/měla spočívat ta pomoc, o kterou byste stál. Potřeboval byste ujištění, kým vlastně jste? Nebo ujištění, zda je „v pořádku“ cítit, co popisujete? Přijde mi, že cítíte zmatek a vnímáte signály z různých částí své osobnosti, které možná nejdou na první pohled dohromady, takže výsledkem je úzkost, deprese a určitá necelistvost. Myšlenka na vaši celistvost mě napadla hned na počátku, jak rozdělujete sny a fantazie a „realitu“ (ve smyslu pokusů o vztah).
Podle mě jsou i sen a fantazie stejně reálné jako naše chování, někdy ukazují o duši něco víc než kontrolované vědomé chování a rozmýšlení. Myslím, že se určitě vyplatí naslouchat těmto impulsům a vjemům – duše vám posílá mmsky. Kdybych s vámi mluvil, asi bych se ptal, jaké pocity máte z těchto svých prožitků a fantazií – jak je hodnotíte a vnímáte? Jsou pro vás „povolené“ nebo vás přitahují, ale i straší? Kdyby se vám povedlo dívat se na své pocity neutrálně, pozorovat je a hledat jejich smysl, je největší šance, že zjistíte, kým jste.
Kým jsem je hodně zamotané téma a svádí to ke zjednodušením a psychologickým klišé současné pop‑psychologie. Objevování „kým jsem“ je obvykle velmi ovlivněno „kým chci být“. Dokud mám představu, kým mám být (a tu máme asi všichni a samo o sobě na tom nevidím nic špatného), hůř se mi sleduje, „kým jsem“. „Kým chci být“ filtruje do značné míry naše zkušenosti, uspořádává je do tvarů, které jsou „správné“ a nežádoucí barvy duše ignoruje. Když přestane „kým chci být“ ovládat „kým jsem“ a začnou spolupracovat, můžeme se pohybovat víc celistvě směrem ke „chci být tím, kým jsem“.
Píšu to z toho důvodu, že to, zda jste nebo nejste gay, je – a to bude znít asi kontroverzně – zčásti otázkou rozhodnutí, jak naložíte s tím, co prožíváte. Myslím „gay“ ve smyslu identity, kým chcete být, jak chcete žít. To, že vás (minimálně v tomto období) přitahují kluci, je fakt. Můžete se dál ptát, jaké to je, proč to tak může být, co je jádro této přitažlivosti – sexualita na sebe váže spoustu významů a psychických a emočních sil a potřeb.
Jungiánský psycholog Eugene Monick ve své knížce Falos docela inspirujícím způsobem hledá souvislosti mezi sexualitou a obrazy otce a matky, jak v osobním, tak i nadosobním smyslu (obraz Velké matky atd.) Zjednodušeně řečeno píše, že potřebuje‑li muž více otce (a kontakt s mužností, mužskou silou, mužskými atributy, je homosexuál, potřebuje‑li více milovat ženu‑matku, je heterosexuál, potřebuje‑li oba, je bisexuál). V tomto duchu lze vidět homosexuální přitažlivost jako potřebu mužského světa, potvrzení své identity muže spojením s „mužstvím“ atd. Pro někoho to může být jakási doplňková barva duše nebo určitá fáze života, pro někoho je to jeho hlavní barva.
Psychologie vám nabídne řadu protichůdných teorií, ze které si můžete vybrat tu, která vám z nějakého důvodu sedí, ale důležité podle mě je, co s těmito sexuálními prožitky uděláte sám. Přijmete je? Chcete jim dát prostor? Kam je zařadíte? Hodí se sem nabízená varianta „pubertálního hledání“, zklidní vás to? Chcete tomu věřit? Odpovídá to tomu, jak to vnímáte vy sám? Nebo vás straší příběh‑teorie o tom, že „když máte takové sexuální fantazie, jste samozřejmě gay“?
Pokud ano, proč vlastně? Co by znamenalo, kdybyste zjistil, že jste gay, a kdybyste zjistil, že nejste gay? Jak na vás působí myšlenka, že si můžete vybrat, co s těmito prožitky uděláte? Možná jde o to prozkoumání pozadí, do jaké „půdy“ mají/smějí/nesmějí spadnout vaše emoční a sexuální zkušenosti a co z nich vzejde. Neuvažujete o variantě „bisexuál“? Nebo jaké by bylo si vzít na pomoc příběh o tom, že „hledáte a zatím nevíte“?
Myslím, že jde hodně o to, jaký rámec si pro vaše zkušenosti vyberete, v tomhle smyslu máte volbu. Řada lidí je přitahována stejným pohlavím, ale vyhodnocuje své zkušenosti různě. Lze se na to koukat jako na latentní nebo skrývanou homosexualitu, ale v zásadě se vždy uplatní i aspekt rozhodnutí, co s tím člověk udělá. Nakolik je to často rozhodnutí vědomé, svobodné a prospěšné z hlediska celistvosti, nechávám otevřené. Aspekt volby (existuje i celý psychologický proud obhajující význam rozhodnutí v otázce identity – „queer by choice“) zdůrazňuju proto, že jsem slyšel poměrně dost příběhů o různě prožívané sexualitě a přijde mi důležité, aby každý měl možnost si říci, jak se cítí, jak vyhodnocuje své prožívání, jaký směr chce životu dát, a podle toho zařadil své prožitky.
Někdo si vybere (nebo vycítí), že „nechce být gay“ a žije heterosexuálním životem. Někdo celkem spokojeně, někdo za cenu velkého potlačování sebe, někdo si rozdělí svět na jakési nadzemí, kde je heterosexuálem, často v manželství, a podzemí, kde má milence a odžívá si tuto svou část v (polo)tabuizovaném světě. Variant je skutečně docela dost, zažil jsem i klienty, kteří (i několikrát) změnili své přesvědčení, kým jsou, resp. co hledají.
Využívejte celý web.
Předplatné
Přijde mi důležité, abyste mohl sám sebe vnímat co nejvíc bez a priori hodnocení a nálepek, které v tomto případě máme všichni tvořené tou společnou a společenskou heteronormativitou. Otevřenost k tomu, že možná jste gay, možná nejste, vám může přinést určitý klid a výsledkem sebepoznávání může být i celkem svobodné zjištění, že nejste gay, že jen potřebujete nějaký druh (sexuálně) emočního spojení s mužským světem a jeho atributy.
Heteronormativita může paradoxně vyvolávat pocity strachu, že jakmile něco cítím ke stejnému pohlaví, je to známka „gay“ identity. Sexualita je složitější a jednoduché škatulky jí vůbec nesvědčí. Co nejvíc se dostanete mimo rámec nálepek (jakkoli to na první pohled vypadá, že škatulky přináší jistotu a „řešení“), tím je větší šance, že budete dobře vnímat své pocity, tvořit z nich zkušenosti (ve smyslu prožitku, ke kterému se přidá uvědomění), a zjistíte, kým jste a kým být chcete.
Možná máte před sebou dobrodružství – vaše duše si říká o pozornost, máte naslouchat, hledat, tříbit, pozorovat, zažívat. Ego by chtělo jednoznačnost a jistoty, ale duše (jak jí rozumím) má ráda spíše barevnost. Dejte si prostor a čas na dostatek zkušeností z vnitřního i vztahového světa a zkuste si ochutnat myšlenku, že je v pořádku „být gay“ i „nebýt gay“. Možná po čase zjistíte, jestli jste se rozhodl „správně“, možná další sebepoznávání vaše uvědomění a rozhodnutí upřesní, můžete se i mýlit a své rozhodnutí měnit. Držím palce ve slaďování „kým jsem“ a „kým chci být“.
