Počátkem září jsem byl kvůli neúspěchu u zkoušek „předčasně ukončen" na vysoké škole. Jednou z prvních věcí, kterou jsem udělal, bylo hledání alespoň dočasného zaměstnání, než budu moci pokračovat ve studiu. Bohužel se mi příliš nepoštěstilo – a je to zřejmě do jisté míry moje chyba, protože jsem se snažil najít práci, která by mi dala i něco jiného, než jen něco peněz.
Hledání mi vydrželo zhruba měsíc. Poté se mi podařilo vymknout si koleno a utrhnout křížový vaz, takže jsem do značné míry nepohyblivý a tedy k dalšímu hledání práce nepříliš způsobilý. Nezbývá mi tedy, než „zabíjet čas“ (přípravy na přijímací zkoušky a psaní brakové literatury), dokud nebudu opět provozuschopný. To však může trvat ještě dost dlouho.
Můj otec nedávno prohlásil, že jsem povaleč, lenoch a nikdy ze mě nic nebude. Neřekl to přede mnou (prakticky spolu nemluvíme), ale dotklo se mě to. Navíc někde ve mně hlodá pocit, že má možná trochu pravdu (koneckonců mě teď živí).
Mohl bych zkusit s otcem promluvit, ale nemyslím si, že je něco takového vůbec možné. Vzhledem k jeho povaze se od něj držím co nejdále. Navíc mám za to, že alespoň v něčem s ním musím souhlasit. Poslední dobou si připadám, že se pomalu dostávám do stavu, v jakém jsem byl před několika lety, kdy jsem si „hrál s žiletkou“, až jsem skončil na chirurgii.
Nerad bych se vrátil k tehdejší letargii a koloběhu psychiatr – lékárna – psycholog. Mám věřit v lepší časy – lepší všechno? Nebo může být problém hlouběji, než v současné situaci?
MasterMind
Názor odborníka
Jak se zdá, aktuálně se ve vašem životě sešla celá řada problémů: vyhození ze školy, neúspěšné hledání práce, zranění, nuda, neuspokojivý vztah s otcem. Kdyby obtíže přicházely jedna po druhé, zřejmě by se vám dařilo je řešit, nebo se s nimi alespoň vyrovnat. Ale vše najednou? Někdy se toho zkrátka nakupí moc.
Snažím se představit si, co asi prožíváte. Co takové nakupení problémů může v člověku vyvolat za pocity? Jak bych se asi v takové situaci cítil já?
Na prvním místě mě napadá nespokojenost, zklamání, až naštvání z toho, že se mi život vymyká z rukou, že jej neřídím, a nepřináší mi štěstí a naplnění. Jako důsledek bych možná zažíval vnitřní nejistotu a pochybnosti o sobě a o svých schopnostech být určujícím prvkem svého osudu. Bohužel, nemám možnost zeptat se vás, jak se cítíte a co prožíváte ve skutečnosti a tak budeme muset zůstat jen u mých představ.
Nestydět se chybovat
Ptáte se, zda máte věřit v „lepší časy“: Jednou z velkých útěch v těžkých situacích je pro mě vědomí, že vše, co vzniklo, zase nevyhnutelně zaniká – tedy i nepříjemné pocity a stavy, které teď prožívám, tu nejsou na věky. To ale neznamená, že bychom měli sedět a čekat, až se vše k lepšímu obrátí.
Ze své vlastní zkušenosti i ze své praxe mám vypozorováno, že obecně spokojenější jsou se svým životem lidé proaktivní, přistupující k životu a jeho výzvám s iniciativou. Naopak, méně šťastní bývají lidé, jejichž svět je plný slov „musím“, „měl bych“, či „nezbývá mi, než“. Míra štěstí v životě tedy souvisí s naší schopností vidět v překážkách (i) výzvy a využít je k učení. Nestydět se chybovat, ale dělat vždy nové chyby a pokud možno neopakovat ty staré.
Životní výhybka
Vaše současná situace má v sobě jedno možné pozitivum. Můžete využít faktu, že vás v tuto chvíli nepoutá ani studium, ani zaměstnání, a že máte čas přemýšlet. Použiji‑li metaforu: váš vlak teď jakoby na chvíli zastavil ve stanici a vy se můžete rozhodnout zjistit, kam ten vlak jede a zda třeba nechcete změnit cíl jízdy.
Pokud máte dojem, že „historie se opakuje“ a že se dostáváte do stavu, který znáte a který v minulosti vedl k sebepoškozování nebo dokonce k pokusu o sebevraždu (nevím, co z toho jste měl na mysli), zkuste se zamyslet, co situaci tehdy a situaci teď spojuje.
V čem jsou si podobné a v čem se liší? A v čem jste jiný vy – tehdy a nyní? Co vám obě situace říkají o vás, vašich potřebách a směru vašeho života: před jakou šanci vás staví? Co vám překonání této výzvy může přinést do života dobrého? Co konkrétně jste ochoten pro to udělat?
Nebýt vlečen
Pokud si na tyto otázky důkladně a upřímně odpovíte, pokud k nim přistoupíte s aktivitou a kreativitou, určitě naleznete vodítka, která vám v současné situaci mohou pomoci vzít zodpovědnost do svých rukou a změnit směr, kterým jste (více, či méně) vlečen na směr, který si vyberete. Pokud se na toto zkoumání sám necítíte, obraťte se na odborníka, který bude ochoten vás při vašem hledání doprovázet a pomůže vám v tom, abyste si své odpovědi našel.
Tím ale práce nekončí, spíše začíná. O tom, jak se dokázat za své sny postavit a realizovat je, moc pěkně alegoricky pojednává kniha Paola Coelha „Alchymista“. Vřele vám ji doporučuji k přečtení.
Přeji vám na vaší další cestě hodně štěstí.
Michal Mynář
