Dobrý den,
netuším, jestli jsem úzkostná původně sama od sebe, nebo jestli se to povedlo mým rodičům.
Ve zkratce, matka zbytečně moc ochranitelská. Otec přísný. Když se mu nelíbílo, co jsem udělala, tak na mně začal řvát. Z toho jsem se většinou před ním rozbrečela, nebo až večer před usnutím. Tohle brečení mi zůstalo dodnes – při tělocviku ve škole, když mi něco nešlo, nebo jsem už dopředu věděla, že mi něco nepůjde. Na SŠ jsem se vyhla TV uvolněním.
Problémy ale nastaly jinde. Špatně jsem snášela kolektiv, od té doby lituji, že jsem nezkusila gymnázium. U zkoušení jsem se začala třást, červenat se. I když jsem jenom seděla ve třídě mezi spolužáky, byla jsem napjatá.
To mi zůstalo dodnes. I teď na vysoké se mezi lidmi nedokážu soustředit. Prezentování se bojím x dní dopředu, začne mně bolet v krku. Nedokážu zvednout hlas. Nepamatuji si, co se učím. Zatím jsem zkouškami na vysoké prošla, ale děsím se státnic na jaře, obhajoby před komisí, přijímaček. Učení mě v podstatě baví, ale když si uvědomím, že si to zase nebudu pamatovat, tak se akorát rozbrečím, jak jen marním čas. Ve výsledku učení odkládám, psaní bakalářky také.
Poté, co se mi povedlo rozbrečet se u zkoušky, jsem s přestávkami probrečela dva dny, později víkend. Byla jsem unavená, nic nemělo smysl.
Jak se z toho bludného kruhu dostanu? Loni jsem chodila k psychiatričce, AD mi nic nedělají. Psycholožka moje problémy akorát zlehčuje, nenechá mě se vyjádřit. Mám pocit, že se mnou řeší to, co ona chce, a ne to, co potřebuji…
Ellen
Názor odborníka
Dobrý den, milá Ellen,
začnu oceněním. Je patrné, že jste ke svému problému přistoupila zodpovědně a vyhledáváte veškerou dostupnou pomoc. Vaším problémem podle toho, co píšete, je nejspíše sociální fobie, úzkost, napětí, vyhýbavé chování. Pomoc jste vyhledala (psycholog, psychiatr), ale nedostáváte, co potřebujete. Chci vás v první řadě podpořit v tom, abyste změnila pomahače a nezůstávala v něčem, co vám nevyhovuje. Když jsem četla váš dopis, byla to jedna z mých intenzivních myšlenek, že pro někoho, kdo se bojí kritiky, může být těžké říct někomu, kdo se snaží mu pomoci, že to nefunguje. A pak jinde říct, že nebyl spokojen. Buďte prosím ujištěna, že pokud se o sebe v tomhle směru nepostaráte, neudělá to ani nikdo jiný a máte plné právo hledat pro sebe to, co bude fungovat. Mluvit před jinými lidmi je nejčastější důvod sociálních obav a vzhledem k tomu, že jste před závěrem ve škole, jde o situaci, která žádá své a pomoc – léčbu si zaslouží.
Začnu od konce – léky. Píšete, že antidepresiva s vámi nic nedělají. To je možné, sice nepíšete, která antidepresiva jste užívala, ale suverénně nejčastějšími předepisovanými antidepresivy jsou SSRI, antidepresiva 3. generace. V léčbě sociální fobie ale zabírají jen u části pacientů. Může být, že u vás ne. Dalšími léky, které je možné využít jsou antidepresiva ze skupiny inhibitorů monoaminooxidázy – Aurorix, dále anxiolytikum buspiron, některá antiepileptika (lamotrigin, pregabalin, valproáty, karbamazepin), ze starších léků imipramin nebo clomipramin a pro jednorázové užití jsou vhodné benzodiazepiny v malých dávkách (ty nejsou vhodné pro pravidelné užívání kvůli riziku rozvoje závislosti).
Z psychoterapie je pro vás vhodná metoda kognitivně behaviorální psychoterapie (KBT). V situaci, kdy potřebujete zvládnout příznaky rychle, nejsou analytické a dynamické terapie tak užitečné, v aktuální situaci považuji za nepřínosné zabývat se tím, zda jste úzkostná sama od sebe, nebo díky působení rodičů. Takže doporučuji vyhledat psychoterapeuta, který touto metodou pracuje, např na adrese www.cskbt.cz, kde je adresář terapeutů z celé ČR.
„Pravda“ bývá nakonec stejně někde uprostřed – úzkostná hyperprotektivní matka s výbušným otcem mohou mít k úzkosti disponovanou holčičku (geny), do jejíhož mozku se otcovy výbuchy „otisknou“, a když se k tomu připočítají reakce učitelů a spolužáků (vliv prostředí a výchovy), příznaky jsou na světě a žijí vlastním životem. V činnosti mozku u lidí s vyhýbavým chováním, úzkostí, tělesnými projevy úzkosti, trvalým napětím a sníženou motivací (odkládání, prokrastinace) byly pomocí zobrazovacích metod mozku (SPECT) nalezeny abnormality v činnosti bazálních ganglií (struktury šedé hmoty, které obalují limbický systém). Z toho důvodu bych vám doporučila na léky nezanevřít a dál pokračovat v kombinované terapii psychoterapií a psychofarmaky. Z hlediska mozku jde v psychoterapii o vytvoření nových spojení mezi neurony a léky vytvoří v mozku prostředí, kdy buňky jsou „ochotnější“ nová spojení vytvářet a psychoterapeutická intervence může dobře působit.
Co můžete udělat vy sama: Z vůní jsou pro úzkostné lidi doporučovány vůně heřmánku a levandule. Z dietních doporučení zdůrazňuji zásadu během dne nehladovět, protože hypoglykémie úzkost zhoršuje, podobně jako kofein a alkohol. Můžete si přidat vitamin B v podobě B‑komplexu nebo vitaminu B6 (pyridoxin) 1 tbl denně + 2× týdně přidat B komplex. Ze cvičebních postupů se doporučují jak aktivizující cvičení – spinninng, jogging, tak cvičení relaxační a harmonizující – jóga, tai‑chi, Qui‑gong. Můžete se naučit ovládat svůj dech nácvikem bráničního dýchání, které můžete použít řízeně ve chvílích úzkosti (u úzkostných lidí je výhodný dech tzv. na počítání, kdy výdech je o 3 body delší než nádech), z relaxačních cvičení by pro vás byla vhodnější spíše progresivní relaxace. Pokud meditujete, nebo máte ráda práci s čakrami, zaměřujte se na střed těla a na třetí a čvrtou čakru. Omezování vyhýbání se a provádění expozičních cvičení (vystavování se nepříjemným situacím) jsou už součástí KBT postupů, podobně jako práce s automatickými negativními myšlenkami. Nácvik asertivity může být vhodným doplňkem vaší terapie v budoucnu.
Přeji vám úspěšné dokončení školy a dobrý vývoj vaší situace,
Alena Večeřová Procházková
Pomohl vám článek?
