Dobrý den,
chodila jsem s bývalým přítelem osm měsíců. Nefungovalo to z obou stran, i když jsem ho milovala a stále miluji. Snažím se smířit s tím, že už má svůj život s novou přítelkyní. Je to skvělý člověk, kterého bych chtěla mít stále ve svém životě.
Ale jelikož byl pro mě rameno, kterému jsem se vyplakávala z našeho rozchodu, začal být na mě naštvaný a nechce to už řešit. Dobře, souhlasím, ale nevím, jestli je dobré se z mé strany o kamarádství dál snažit.
On to bude brát vždy jen jako přátelství, ale já? Pořád si máme o čem vykládat. Zná mou rodinu, přátele, zná mě líp než já sama. On moc přátel nemá, protože na povrch vypadá jako nedostupný člověk, ale já ho znám dobře a vím, jaký je a sám mi řekl, že takového kamaráda potřebuje.
Jde zapomenout nebo aspoň zavřít někde do šuplíku, že jsem ho milovala a jeden čas jsme si byli moc blízcí? Dokážu ho brát tak jak on bere mě? Já chci, ale nevím, jak to dokázat.
lilian
Názor odborníka
Dobrý den, slečno Lilian,
chápu vaše dilema. S ex‑přítelem si hodně rozumíte, jste si blízcí, ale zároveň jeho blízkost v roli „pouhého“ kamaráda (navíc zadaného) musí být zraňující, pokud jej stále milujete.
Věřím, že můžete v budoucnosti dosáhnout stavu, kdy budete přátelé, aniž by to ve vás probouzelo sentiment po ztracené lásce, ale myslím, že tomu musíte dát trochu více času.
Rozchod představuje ztrátu milovaného člověka, s níž se každý vyrovnává po svém. Z vašeho psaní mám dojem, že si budete muset tuto ztrátu ještě více oplakat a uzavřít v sobě tuto životní kapitolu, abyste mohla jít dál.
Zůstávat v této fázi vyrovnávání se se ztrátou v úzkém kontaktu s milovanou osobou, která však neopětuje můj cit, možná na první pohled zaobluje hroty bolesti z rozchodu, ale spíše mám pocit, že proces loučení prodlužuje a komplikuje, podobně jako by se stále znovu rozdírala rána, která dosud není dobře zahojená.
Každopádně vám přeju hodně štěstí a sil!
Markéta Kačerová
